Bohužel jsme toho spolu moc nestihli (byť oba Jestřábové). Jeden vandr a pár Kvíčalovských akcí (pokud mne paměť neklame). Poté mě větry osudu odvály z rodného města a naše cesty se rozešly.
Vlastník originálního baretu polských kadetů z Daru Pomorza (druhý skončil v motoráčku na cestě mezi Ústím a Letohradem při mé první bunkrácké výpravě...) dosáhl významného životního jubilea, nechť je tedy živ a zdráv a dál šíří duch Kvíčalky v naší metropoli. Všechno nejlepší Pepíno.