Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Divoká Orlice, 10. května 2008

Téměř na den přesně po dvou letech jsme s Lenkou opět zavítali na Divokou Orlici. V rámci jarního vypouštění Pasvin nás čekalo pěkných 30 km z Nekoře do Potštejna, zpestřených devíti jezy a peřejnatým litickým obloukem. Zatímco minule „jsme se vezli“ v rámci hroší party, tentokrát to byl náš první samostatný podnik se vším všudy, včetně plánování, zabezpečení i vlastní realizace. Na pomoc a do party jsme přibrali Jiřku s Vlastíkem a hned v úvodu musím říci, že to byla dobrá volba :-)

A0078ax.jpgOdjezd byl stanoven na 7:30 a ač to zní neuvěřitelně, opravdu jsme tak i vyjeli, a to dokonce se vším potřebným vybavením. Po něco více než hodině cesty dorážíme do Potštejna, kde je zatím relativní klid. Za místní samoobsluhou zanecháváme naše autíčko a Vlastíkovou stodvacítkou přejíždíme (ve čtyřech a se vším materiálem!) přes Vamberk a Žamberk do Nekoře. Zde už je pěkně živo a chvíli hledáme mezi davy natěšených vodáků místo na parkování a vylodění materiálu. Něco po půl desáté začínáme nafukovat lodě a chvíli před půl jedenáctou jdeme z travnaté meze nad mostem na vodu.

Krásné sobotní ráno! Sluníčko, obloha téměř bez mráčku, voda pěkně teče – bujarý popěvek si sám hledá cestu ven. Tak fajn, „už v tom zase lííítááméé, haťapaťa...“ Po asi 700 metrech jsme u prvního jezu (55,0 ř.km). Dělá nepěkný válec, a tak ho (nejen my) raději přenášíme. I posádky souběžně pořádaného závodu pramic raději volí bezpečnější cestičku po souši. Další jez v Líšnici (a ani žádný další) už si ale nenecháváme ujít. Dvoumetrový třetí jez za Líšnicí, pověstný „držkopády“ zadáků, vyvolává diskusi, jak nejlépe „na to“. Nakonec na to jdeme více méně klasicky a daří se. Ne tak ale všem ostatním „cizím“ posádkám. O nějakou tu koupačku zde skutečně není nouze...

A0078bx.jpgPo poledni dorážíme k prvnímu jezu v Žamberku (u plovárny, 47,1 ř.km). To je pěkný prevít! Není zas až tak vysoký, ale dělá silný protiproud. Možná jsme to s Lenkou trochu podcenili (malá nájezdová rychlost, nedůrazný první záběr dole?), možná jsme jen netrefili ideální místo... prostě ten vracák nás zabrzdil, natočil pravým bokem k jezu a už jsme tam balancovali na vrcholu vlny, záběr nezáběr. Padající stěna vody vpravo nadosah, kolem lodi to pění, vteřina za vteřinou ubíhá, našinec „hrabe“ jak o život a loď se nechce hnout. Konečně se příď trochu vychýlila vlevo a po dalších X záběrech jsme z toho venku. Sakra, zase zkušenost! Ono o život by snad nešlo, hluboko tam naštěstí moc není, ale do vody se nikomu zbytečně nechce. Takže pozor pro příště, jak jsme tak pozorovali, podobný (i horší) zážitek zde udělala snad každá třetí loď. Druhý (šikmý) žamberecký jez vypadá pro „vařící“ vodu hrozivěji, ale nakonec nebyl tak zlý. Na výjezdu ze Žamberka přejíždíme „za chodu“ asi půlmetrový pohodový stupeň a hned za ním vpravo je občerstvení. My jsme zde ale jen vybrali zbytky „žamberecké“ vody a jeli dál (13:10). Na úrovni Helvíkovic jsme dojeli veselou partu maníků, se kterými byla Jiřka nedávno ve vodním kurzu (a očividně byla v kolektivu oblíbená :-) a o půl druhé už zastavujeme na klobásku u již tradičního „občerstvovacího statku“ na pravém břehu. Tentokrát měli klobásek dost (ne jak předloni jen čtyři poslední ;-) a s plným bříškem je vždy lépe, i když počasí se trošku zhoršilo, sluníčka ubylo a větru přibylo... ale co, neoprén to jistí (ten můj měl premiéru).

A0078cx.jpgA jedeme dál. Ujeté kilometry už sice dávají tělu o sobě vědět, ale na lodích panuje pohoda. Řeka se vylidnila a na dlouhých úsecích není kromě nás nikoho. Proti předchozím občasným „tlačenicím“ prostě paráda, skoro jako na Rio Pecos ;-)  Na úrovni Záchlumí jsou dva vlídně táhlé jezy a před půl čtvrtou jsme u známého „Litičáku“ (34,2 ř.km). Dva metry, dva stupně, hodně pěnící voda pod jezem, ale „dá sa“.  Za ním už začínají peřeje (WW II-) asi dvoukilometrového litického oblouku. Paráda, po předchozí poklidné části opravdu příjemné zpestření! Kličkujeme ve vlnách mezi kameny jako zajíci, pravda, ne vždycky je to bez ztráty kytičky a nějaká ta oděrka na dně lodi určitě přibyla ;-) Letos byl průjezd peřejí ztížen kmeny napříč řekou hned na dvou místech. Naštěstí byly vidět včas a daly se přetáhnout nebo obejít. Samozřejmě se našli magoři (pokud to byli slepci, omlouvám se), kteří do toho najeli a to  rovnou bokem! Loď se samozřejmě převrátila, „borce“ to protáhlo pod kmenem... no raději ani nedomýšlet, co se mohlo stát. Chlast a ignorantství na vodu opravdu asi nepatří...

A0078dx.jpgVe tři čtvrtě na pět projíždíme posledním jezem a za necelou půlhodinku vysedáme příjemně unavení a plni dojmů v Potštejně. Pak už „vyfukovací-převlékací“ vodácká klasika, v šest vyzvedáváme Vlastíkovo auto v Nekoři a přes Jablonné a Lanškroun míříme k domovu (19:10). Poslední tečkou za vydařenou akcí je zasloužené večerní pivo na moravskotřebovském zámku při koncertu Fleretu s Jarmilou Šulákovou (ta paní je fakt nestárnoucí ;-) 
A hodnocení? No paráda! Chválím, chválím... začněme třeba u mého statečného háčka (...zlatý vlas přede mnou, jak maják uprostřed pěnících peřejí směr a naději dává...). Na druhé lodi se sešel rozvážný mořský vlk, Baltem a Atlantikem ošlehaný, s certifikovanou (všeho schopnou ;-) vodní instruktorkou, která žádnou srandu určitě nepokazí... Budu doufat, že jsme v téhle partě nebyli na vodě naposled.  Tak ahóóój!

Jessie

Fotografie z akce