Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

28. ročník Cross country (2021)

Tak už uběhl zase rok a my se sešli poslední pátek v květnu u klubovny, abychom vyrazili na další cyklojízdu noční krajinou. Sešli se zde borci, co už nejméně jednou jeli. Nikču letos doplňoval Kulda. Holli a Janek jsou už stálá dvojice. Indymu se letos poprvé podařilo, že s ním jel stejný „partner“ jako loni - Víťa. Dejf doplnil dvojici přespolních Prcka a Ondru. A já jsem byl rád, že se na poslední chvíli rozhodl Jessie, takže jsem nebyl nejstarší.

a0272ax.jpg

Chvíli jsme čekali na Ondru, protože přijet z Polabí v pátek odpoledne je celkem výkon a to ještě předehnal navigaci asi o půl hodiny. Nechci vidět, kolik mu přijde fotek z radarů. Něco po půl osmé jsem hlídkám oznámil, že cílem první etapy je Památný buk. Po kolikáté už? Očekával jsem, že všichni pojedou Peklem, ale nakonec to bylo jinak. Nikča s Kuldou to vzali přes Srnčí, protože o co je to delší cesta, o to je to víc do kopce. Holli s Jankem to vzali z Pekla na starou kvíčalovskou cestu, ale myslím si, že ani oni si nepomohli. Zbytek jel zřejmě cestou Peklem. Perličkou bylo, když Jessie nahlásil čas 18. Každému ztuhly rysy, jelikož nejlepší borci měli něco přes 20. Až pak se vysvětlilo, že jsme přijeli 18 min po dvacáté, takže náš součet byl 25.

pod DvorskouKdyž první hlídka odjížděla na druhou etapu, jejíž cíl byla Dvorská, spustil se májový deštík.  Ač byly celý týden předpovědi divoké, byl to jediný déšť toho večera. Další hlídky už jeli v suchu. Krátkou, necelé dva kiláky dlouhou jízdu, jsme všichni zvládli pouze s několika vteřinovým rozdílem.

oprava u kapličky nad Předním ArnoštovemPři oznamování cíle další etapy, kapličky nad Předním Arnoštovem, jsem řekl, že je to taková rovinka po červené. Jessie se zatvářil pochybovačně a měl pravdu. Jsou tam pěkné vlny. Jako poslední vyjíždějící hlídka jsme do cíle přijeli už za tmy. Holli s Jankem spravovali kolo a dohadovali se u toho jako staří manželé. „Já ti říkal, že jsem to WéDéčko měl vzít!“ a podobně. Nakonec jsme to nějak rozchodili a mohli odjet na další metu. Tou byla požární nádrž v Zadním Arnoštově. Trasa vedla celou cestu po asfaltu, takže opět nikdo nebloudil a rozdíly byly minimální. Netušil jsem, že je to na Lípu až takový kopec, ale dali jsme to. V cíli jsem „povolil“ první svačinku.

Nálada byla výborná, takže nám nic nebránilo vydat se do lesů. Cesta vedla po žluté značce k Jevíčku a cílem byl most Adolfovy dálnice přes silnici na Smolnou. Z počátku jsme žlutou sledovali poctivě, ale pak nám nějak zmizla a najednou jsme se objevili u kapličky, teď ale nad Zadním Arnoštovem. Sešup k Jevíčku je to pěkný. Za prvním mostem jsme odbočili po spojovačce k cíli. I když se mělo jet po žluté, myslím, že tento úkol nakonec splnili jen Nikča s Kuldou. Překvapením pro mě byla trasa Janků, kteří si nenechali ujít návštěvu Vísky u Jevíčka, ale i přes tuto zajížďku byl jejich čas slušný. Myslel jsem, že tato etapa trochu zamíchá s pořadím, ale časy všech byly stále hodně podobné.

porada nad trasouŠestá etapa byla spíše o tom, jak kdo poslouchá instrukce o cíli. Bylo řečeno: “Sejdeme se u cedule Bělá nebo Manětín.“ Byli ale tací, kteří čekali u cedule Bělá u Jevíčka – Smolná. No budiž. Bělá tam bylo. Společně jsme pak dojeli do Bělé opravdové. Jízda po silnici opět pořadí nepromíchala.

dálniční most u JevíčkaČekala nás zkouška ohněm. Bělou do kopce a přes pole, louky, lesy na křižovatku na Mařín. V tomto úseku bylo více cest ve skutečnosti než na mapě a jedna vedla skoro přímo správným směrem. To stoupání pro nás starší bylo kruté, ale s potůčkem jako orientačním bodem v blízkosti  jsme se poprali i s touto překážkou. Když jsme minuli historický vodojem, vyjeli z vesnice a cesta pokračovala stále stejným směrem, měli jsme skoro vyhráno. Z boku na nás ze tmy zaútočili kluci přespolní s Dejfem. Nechali se zlákat jinou cestou a teď se museli vracet. Jejich blikačky nám ale brzy zmizely v dáli. Stále jsme drželi směr, až jsme dorazili k opravované silnici ze Zadního Arnoštova do Křenova. Pak už to bylo k určené křižovatce jen kousek. Janci tu ještě nebyli, ale než jsem dokousal tradiční kroskántriovou klobásku, byli zde. V Bělé jim to nedalo a vzali to přes motokrosovou trať, takže byli jediní, kteří si ten večer trochu zajeli.

vítězný týmPůvodní plán pravil „společně přes Křenov domů“. Noc byla ještě mladá a kluci z Brna a Prahy si to ještě moc neužili, tak jsme sáhli k náhradní variantě. Přidali jsme další etapu přes Mařín ke kapličce nad Předním Arnoštovem. Ano, vrátili jsme se na místo, kde jsme již ten večer byli. Cesta opět vedla téměř přímo. Jak už se to v tomto ročníku stalo tradicí, dorazili jsme do cíle všichni bez bloudění a zajížděk. Krátce jsem tento ročník vyhodnotil (zvítězili přespolní) a pak jsme se společně vydali k Lidlu na konečnou zastávku.

Věřím, že si všichni tento ročník užili, i když někomu může připadat, že jsme doma stále dřív a těch kilometrů je stále míň. Ještě jsme krátce pokecali na parkovišti u Lídlu a pak již domů do postýlky. Sotva jsme těsně před třetí přijeli domů, přišla mi od Ondry prezentace letošní jízdy. Technika se holt posouvá kupředu.

Aladin

 

foto.giffotografie: Jessie   Indy

mapaOndrova mapová vizualizace (video)

www.gif článek o Cross country 2020