Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2021: Hitlerova dálnice

a0271ax.jpgZnáte takové ty sny a plány, o kterých se léta mluví, přemítá, že „třeba jednou“… a pak na ně najednou opravdu dojde? Tak tahle nějak jsme to měli s výšlapem na nedostavěnou německou autostrádu z let 1939-42, které se v našich končinách neřekne jinak než „Hitlerova dálnice“ (dále „Hd“). Ta v různém stupni rozestavěnosti protíná Moravu od severu k jihu (více později) a její asi nejzajímavější část přibližně od Městečka Trnávky ke Svitávce máme z Moravské Třebové vlastně docela kousek. A jelikož platilo a platí „co neprošlapeš, neznáš“, byla v našem hledáčku opravdu dlouho a bylo jen otázkou času, kdy na ni dojde. Abych ale nepředbíhal, tak úplně jednoduché to nebylo…

a0271bx.jpgJeště asi dva týdny před letošním bunkráckým víkendem 14. – 16. května 2021 bylo ve hře oblíbené opevněné pohraničí, a to dokonce ve dvou variantách, a až jako třetí záložní idea pochodu po Hd. Tomu, že se nakonec právě ona stala vítěznou, napomohla doznívající protikoronavirová opatření, a asi ještě více letošní chladné a deštivé jaro. Opravdu bych nezainteresovaným přál možnost si přečíst organizační „komunikaci“, která se okolo toho rozpoutala. Bohužel je to „jen mezi námi chlapy“ a hlavně by nad tím asi soudný člověk dost často nevěřícně kroutil hlavou a vytvořil si (samozřejmě zcela chybnou) představu o našem intelektu. Omezím se tedy na vytýčení hrubé osy, která z toho blábolení nakonec vzešla: dáme Hd, bude to organizačně snazší a nezahyneme ve vánici a závějích na severu – když už dáme Hd, mohli bychom druhou noc přespat až na Kvíčalce v přeci jen lepších podmínkách – když už budeme na Kvíčalce, mohl by někdo (Zdenek) přivézt pivečko na zahnání žízně – když už tam budeme mít to pivečku, nechtělo by to i nějaké ty klobásky? – když bude na Kvíčalce pivečko a klobásky, půjdeme tam oklikou přes Hd a ne raději rovnou? (zde byla debata naštěstí včas přerušena). Takže vidíte sami, že když jsme nakonec opravdu na Hd vyrazili, byl to vlastně takový malý zázrak :-).

a0271cx.jpgDo výchozího bodu na křižovatce silnice 150 a přípojky od Svitávky nás v pátek odpoledne svezla tři auta (velký dík obětavým řidičům). Naprosto v souladu s „norskou předpovědí“ ještě po cestě poprchávalo, aby vzápětí po vylodění začalo vykukovat sluníčko. Majitelce nedalekého autobazaru se přítomnost naší bandy pranic nelíbila, což nejvíc odnesl Vlastík „nechtěným“ šťouchancem zrcátkem (namontovaným na jedoucím autě). Uvolněnou atmosféru před startem to ale nemohlo ohrozit, obzvláště když byla posílena douškem „na zahřátí“. Před půl pátou vyrážíme na trasu. To „my“ tentokrát obnáší: Vlastík, Milan, Kuba, Aladin, Kulda, Radis, Dobi, Kebule, Boob, Pavel a Jessie – suma sumárum tedy 11 nadšenců.

a0271dx.jpgKdyž se podíváte na mapy.cz ve správném měřítku (a ještě lépe v režimu „Z letadla“), najdete „Hitlerovu dálnici“ jako linii vedoucí od Boskovic přibližně na sever (na mapě je značena jako plánovaná D43, neboť tato mytická dálniční spojka se až na nejsevernější kousek překrývá s historickou německou autostrádou). Němci zde stihli za tři válečné roky hlavně díky otrocké práci zajatců nahrnout dálniční těleso a vybetonovat asi tucet mostů přes místní komunikace a vodstvo. Dnes je pás „dálnice“ zarostlý bujnou vegetací a vede po něm převážně jen „polňačka“ nevalné kvality. Navigace tedy tentokrát nebyla nikterak složitá, pokud jsme museli něco obejít, poradil Aladin, který tudy jediný už šel. První kilometry se pokoušel o historickou osvětu Boob, který se očividně odborně připravoval. Postup zelenou „džunglí“ ozvláštňovaly betonové mosty a nadjezdy, různých tvarů a velikosti. U jednoho potoka konstatoval Aladin, že když tu byl naposledy, „určitě tekl opačným směrem“. Následná odborná disputace, jak daleko ve vnitrozemí se může projevit zvýšený příliv, vyvolaný nedávným úplňkem, neměla chybu :-). Ona v této fázi vůbec panovala pohoda-pohodička, jen kdyby si člověk všechny ty hlášky pamatoval. S blížící se osmou byl už byl nejvyšší čas hledat místo na nocleh. Původně plánované útočiště pod jedním z mostů jsme nakonec jako nevábné zavrhli a doslova s posledními paprsky slunce našli jiné použitelné (jak se později ukázalo, jediné suché široko daleko). Po postavení příbytků a nějakém tom občerstvení se poměrně rychle zmizelo ve spacácích, únava z prvního cca tuctu kilometrů s těžkou bagáží byla znát. Nocovali jsme někde kousek za Vanovicemi a jen tak mezi námi – kdo z vás může říct, že tábořil na dálnici? :- )

a0271ex.jpgRáno se vedla tradiční diskuse, kdo spal a kdo kvůli chrápání ostatních a terénu spát nemohl (jako obvykle jsme se neshodli). Proti plánu jsme vstali i vyrazili dřív. Bylo mlhavé ráno a terén následného úseku příhodně vypadal jak „na blatech“. Před devátou se ale konečně vyklubalo sluníčko a na úrovni Velkých Opatovic se i více otevřel terén. Naši průzkumníci Aladin s Pavlem neúnavně určovali správné stezky a svižné tempo. I proto už před desátou dosahujeme prvního z jevíčských nadjezdů (nad silnicí na Smolnou, je zde pěkně vidět použitá stavební technologie), kde si výprava hlasitě žádá přestávky a občerstvení. Keksíky a kafíčko pozvedají upadající morálku. V dalším úseku pomůže (tedy aspoň mně) Dobim navozená skautsko-historická debata, díky za ni. Sluníčko šplhá k poledni a ten zpropadený bágl je těžší a těžší. Nad Vískou u Jevíčka navštěvujeme pietní lesní hřbitov 143 ruských zajatců zdejšího pracovního tábora (podél popisované trasy jich bylo za války několik). Poslední úsek kolem Chornic a Lazů je poměrně jednotvárný, navíc s ohledem na sbírající se mračna „kam se oko podívá“ ještě navyšujeme tempo. Naštěstí se konečně před námi otvírá údolí Městečka Trnávky, které mělo být v původním projektu přemostěno nadjezdem na vysokých pilířích. V obci se potkáváme se Zdenkem, Pepou a jejich auty. Někdo využije odvozu, někdo si ulehčí aspoň od báglu. Poslední kilometry přes kopec na Kvíčalku, kam docházíme o půl čtvrté s prvními kapkami deště.

a0271fx.jpgZde nutně musí následovat díkůvzdání Zdenkovi za neuvěřitelný a obětavý katering, neb přijít po takové štrapáci k soudečku s pivem a klobáskám… toť slovy jen těžko postihnout. Samozřejmě nemohu zapomenout ani na Pepova uzená žebírka. Zcela právem byli oba kamarádi vyhlášeni za čestné členy výpravy! Kolem udírny s dobrým mokem v ruce má život rázem jiné dimenze, a i když dopadá únava, všechny trable jsou pryč a nějakých cca 32 odšlapaných kilometrů se stává historií… která už bude žít jen v našich čackých příbězích :-). U jídla, pití a povídání večer utekl, ještě si pamatuji, že jsme na noc postavili nad táborem přístřešky, protože chata byla obsazená, mohu potvrdit, že Boob tentokrát zahrál… a pak jsem usnul jako dudek, déšť nedéšť. Nedělní ráno už bylo jen o dopití, dojedení, dopovídání, dobalení a návratu do civilizace.  

a0271gx.jpgNezastírám, že jsem toho v jistých fázích neměl „až po stařečkovo“ + řádně „oťapkané nožičky“ k tomu. Přeci jen takový pochoďák s ukrutným báglem už člověk nedá jen tak jakoby nic. Přesto spokojenost, víkend dal, co měl – poznání i dobrou partu. A není lepšího poznání než skrze praxi, prostě na vlastní kůži. Jdete krajinou, máte čas pokládat otázky a hledat na ně odpovědi. „Hitlerova dálnice“ není jen historie nebo přerušovaná čára na mapě, ale i lidské dílo v krajině, volající po dokončení. Nemůžete si nepoložit otázku: „Proč už to dávno není dodělané?“ Leckde máte pocit, že by stačilo jen vyčistit porost a položit asfalt. Kompetentní politici a úředníci by si měli udělat obdobný výšlap, možná by potom leccos viděli v jiné perspektivě. Jak dlouho se ještě bude o D43, žádoucím propojení severní a jižní dálniční trasy, jen mluvit? Časté argumenty, že starý projekt nesplňuje současné technické parametry, neobstojí – i kdyby to byla „jen“ dvouproudá R43 (a ta by se vešla), pořád lépe než nic…

Začal jsem větou o snech a plánech, obdobně i skončím. V souvislosti s „Hitlerovou dálnicí“ (tedy D43) mám ještě jedno přání – někdy, až jednou bude dokončena, se po ni svézt do Brna autem. Samozřejmě při rychlosti budování našich dálnic už těžko jako řidič, ale aspoň jako „seschlý věchýtek“, který děti naloží na zadní sedadlo… já vím, vždycky jsem byl beznadějný optimista :-)

Jessie

 

foto.giffotografie z akce: Kuldův souhrnný mix (včetně Kebuliných)   Jessie   Dobi   Zdenek

pdf.gifpublikace Německá průchozí dálnice - 1. díl Severní úsek

www.gif předchozí díl seriálu: Bunkry 2020: Orlické hory - východ

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.