Bratři Ebenové ve Svitavách
Ve čtvrtek 12. února 2015 navštívili Svitavy Bratři Ebenové, hudební skupina složená nejen ze známého bratrského tria Marek, David a Kryštof Ebenové, ale i dalších přizvaných šikovných hudebníků, aby představili publiku své již páté album „Čas holin“, které vyšlo v loňském roce po třiceti letech od vydání první desky „Malé písně do tmy“.
Takový hudební zážitek, který se konal „co by kamenem dohodil“ by byl hřích pominout, a tak jsme se rozhodly na koncert vyrazit a to tentokrát pouze v dámském složení (já, maminka, Jiřina Holešovská). Ačkoli nepatříme mezi fanynky, které mají všechny desky důkladně naposlouchané, znají slova každé písně i detaily ze života členů této skupiny, byly jsme velmi zvědavé, jak celé rozmanité hudební aranžmá plné nejrůznějších nástrojů (které je pro Ebeny tolik typické) zní naživo a hlavně, zda je Marek Eben tak charismatický, šarmantní a vtipný, jak ho známe z televizních obrazovek :-)
A vskutku tomu tak bylo. Celý koncert, který byl rozdělen na dvě části, byl jedním velkým nezapomenutelným zážitkem. Úžasná hudba, nové i staré písně, chytré texty plné zamyšlení, nenásilného vtipu i glosování současných událostí, trendů i nešvarů společnosti, dokonalé ozvučení, osvětlení, ale samozřejmě i naprosto perfektní řečnické mezivstupy Marka Ebena. I kdyby posluchač nevěděl, kdo před ním na pódiu hraje, stačí, když se na chvíli zaposlouchá do textů písní a chytlavých melodií a podmanivá atmosféra ho pohltí a bude unášet celým příjemným večerem. Kromě glosování současné situace ve společnosti (např. písně Čas holin, Noviny, Příjemný let) jsou mezi písněmi z nového alba i takové, které se vrací k nepomíjivým základním hodnotám lásky, víry, naděje (např. píseň Nic není tak horký, Sbohem a šáteček, Zapomeneš) a to v jejich radostných i smutných polohách.
Na závěr nezbývá než dodat, že celý koncert byl jedním velkým pohlazením pro duši a také zdrojem tolik potřebné pozitivní energie a naděje, které není nikdy dost…
Slovy písně „Nic není tak horký“:
… Jenomže nic není tak horký, jak se upeče
A každá kalná voda jednou odteče
A každý chladný vítr jednou dofičí
A každá mánička jde někdy k holiči
I oceán má někde svoje okraje
A i nejdelší deska jednou dohraje
I dálný východ není zas tak daleký
A jenom láska ta vytrvá navěky…
Pavlína