Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Třebůvka, 27. března 2011

A0162ax.jpgAčkoliv Třebůvka z Moravské Třebové není vodácky nijak exkluzivní podnik, je samozřejmě pro nás místní srdeční záležitostí a hlavně teče přímo za humny (či spíše přes dvorek). Téměř na den přesně po roce jsme proto 27. března 2011 zahajovali jarní vodáckou sezónu právě na ní. A nejen místo bylo stejné jako vloni. Obdobné to bylo i s nevalným počasím a váháním, zda do toho vůbec jít. Nakonec jsme se s Mírou a Danou definitivně domluvili až v neděli ráno a s Jiřinou a Vlastíkem až během dopoledne. Vlastík měl díky vypnutému mobilu na přípravu dokonce jen něco přes hodinu, ale jako správný „minuteman“ to stihl.

A0162bx.jpgSraz ve 12:30 u nás a následný krátký přesun k Třebůvce pod silničním nadjezdem na okraji Anenského údolí (poblíž bývalé restaurace U naděje). Po zimní přestávce jsme samozřejmě celí natěšení, a tak přípravná fáze včetně nafukování lodí probíhá v naprosté pohodě. Řidiči odvážejí dvě auta do cíle v Městečku Trnávce a ve 13:25 jdou naše tři lodě konečně na vodu. Předchozí pokus o symbolické odemčení řeky končí pocákáním hlavního ceremoniáře (tedy mne :-) Vody v řece je málo. Letos nemá co tát, a tak Třebůvka stejně jako další naše řeky, je pod obvyklým stavem. Odrážíme s vědomím, že poměr hloubka/ponor bude „na hraně“.

A0162cx.jpgPo nějakých tři sta metrech sjíždíme bez problémů nevysoký linhartický jez a za chvíli už máváme Aladinovi s rodinou, jenž nás vyhlíží z lávky. Vůbec se pro domorodce stáváme atrakcí, neb vodáci v této části Třebůvky určitě nejsou běžní (jezdí to vůbec kromě nás ještě někdo?). Po krátké zastávce u rodičů zvolna pokračujeme rovinatými úseky střední a dolní části Linhartic. V hnízdě na sloupu vedle místní školky zaznamenáváme čápa, ale jinak si více hledíme vody (kudy, kudy, kudy cestička…). Nizoučká lávka na konci Linhartic, která nás vloni vyhnala z lodí, je letos zvýšená, proto ji podjíždíme bez problémů.

A0162ex.jpgÚsek mezi Linharticemi a Radkovem je z vodáckého pohledu určitě nejzajímavější. Řeka zde opravdu teče, meandrujíce ostrými zákruty. U pobořeného mlýna pod radkovským hradiskem jsou i pěkné peřejky. Letos to bohužel kvůli nedostatku vody není ani tak o divoké jízdě, jako spíš o prosmýkávání se mezi kameny. Na cestě k radkovskému jezu nás předjíždí místní lokálka a stejně jako loni pozorujeme četné, leckdy až neuvěřitelné ukázky činnosti bobrů. Jez po lehké svačince přenášíme a vjíždíme do Radkova. Přes ves je to (ne)pěkná pádlovačka po vojeji, zadržovaném stavidlem za vsí.

A0162fx.jpgPo přenesení stavidla zjišťujeme, že i z toho mála, co letos řekou teče, nám ještě podstatný díl vody „ukusuje“ náhon rozstánského mlýna. Tam, kde jsme se vloni bez problémů plavili, musí letos háčci ven a jít pěkně po svých. Kormidelníci se snaží proplout „na singla“, ale jsou místa, kde i oni musí z lodi ven a „koníčkovat“. Prostě neoblíbená pěší vodní turistika. Naštěstí se po pár stovkách metrů voda z náhonu vrací do hlavního koryta a je to přeci jen o něco lepší. Stejně škoda, protože jinak by to tu mezi vrbami a divoce vyhlížejícími břehy nebylo vůbec špatné. Jisté zpestření přináší jezík u trnavské čističky. Vloni se nejel, letos si ho zdárně těsně při levém břehu „zhupsly“ všechny tři posádky. To už na nás ale na kopci nad Městečkem Trnávkou vykukuje zřícenina hradu Cimburk a v16:30 končíme naše tříhodinové putování po horním toku Třebůvky u silničního mostu na Mezihoří.

 

A0162dx.jpgA0162gx.jpgCo dodat, když vše podstatné bylo řečeno? Přes všechny ty trable s vodou to bylo fajn. Pro většinu z nás to byl první jarní podnik a dušička vodáka, soužená dlouhou zimou, dostala možnost pookřát (a to v klidu, pohodě, za slušného počasí a kousek od domova). Lenko, Míro, Dano, Jiřino a Vlastíku – díky.

Jessie

Fotografie z akce

Související články: Třebůvka, 28. března 2010   Poprvé na Třebůvce (5.4.2009)

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.