Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Poselství Annapurny

A0108ax.jpgVčera (29.4.2009) jsme s Lenkou navštívili přednášku známého linhartického horolezce Romana Langra. Slovně a videem prezentoval nejprve africkou expedici Sensor Mt. Keňa 2007 o výstupech na hory Mt. Keňa (5.199 m n.m.) a Kilimandžáro (5.895 m n.m.); ve druhé a delší časti byla řeč o slovensko-české horolezecké expedici Annapurna 2008 (8.091 m n.m.) a svoji českou premiéru zde měl dokumentární snímek „Lavínové blues“ o této výpravě. Spousta krásných obrázků, zajímavé video a slovní postřehy z lezení i zákulisí výprav – standardní přednáška o vysokohorském horolezectví řeklo by se (pokud by měl někdo o věc zájem, stejná přednáška bude v pondělí 11. května 2009 v 19:00, v Kinokavárně Svitavy).

Vlastně bych o této akci snad ani nepsal, nebýt závěru přednášky a následné diskuse. Právě skončil dokument o zdolávání Annapurny – společně s horolezci jsme prožili zklamání, když po mnohadenní námaze a nesmírném úsilí už podruhé vrcholu Annapurny nedosáhli. Jejich první tábor třikrát smetla lavina, počasí je přímo pronásledovalo... vlastně měli velké štěstí, že nedošlo ke ztrátám na životech. Na konci snímku se nelehko rozhodují, zda podniknout ještě jeden pokus o vrchol (ale s podstatně vyšším rizikem) nebo uznat, že hora tentokrát vyhrála. Špatné počasí nakonec rozhoduje za ně. Možná i vzhledem k těmto okolnostem (a také aktuálnímu úmrtí českého horolezce Martin Minaříka na Annapurně) se následná diskuse svezla od obvyklých témat právě k otázce bezpečnosti a přijatelné míry rizika. V extrémních vysokohorských podmínkách může mít každé chvilkové zaváhání, ochabnutí pozornosti, přecenění sil nebo špatné odhadnutí „bodu bezpečného návratu“ tragické důsledky. Roman Langr jmenoval několik příkladů a bohužel mluvil i tom, že se na svých výpravách do hor často setkává s nezodpovědnými, naprosto nezkušenými komerčně-turistickými či „hurá“ lezci. K tragédii je pak blízko...

A0108bx.gifA tak jsme z přednášky mimo jiné odcházeli i s myšlenkou, že dobrý organizátor nějaké výpravy či adrenalinovější akce (ale třeba i skautský vedoucí) se musí pokusit ji co nejlépe připravit a v jejím průběhu pak pečlivě zvažovat, zda „toto se ještě dá“ a „toto už nestojí za možné následky“. Pro zodpovědného jedince to často bývá velmi těžká volba. Tak ať vám i příště štěstí přeje! PS. Rádo přeje připraveným.

Jessie

 

Komentáře k tomuto článku