Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

České nebe

Psát v komunitě čtenářů Jessieho stránek cokoliv ohledně „cimrmanů“ není nošení, ale přímo navážení dříví do lesa. Tedy minimálně v generaci mých vrstevníků a přátel, kde většina dokáže citovat celé pasáže z jednotlivých her a trefné hlášky z nich patří ke standardní komunikační výbavě. Přesto si dovolím se zmínit o včerejší (27.4.2009) návštěvě představení Divadla Járy Cimrmana České nebe v moravskotřebovském muzeu, hlavně proto, abych se s vámi prostě podělil o nádherný kulturní zážitek.

A0107ax.jpgO zatím poslední, v pořadí 15. hře tohoto nevšedního divadelního souboru, která byla poprvé uvedena 28. října 2008, už bylo publikováno dosti (recenze, foto, video a rozhovory např. zde). Omezím se proto jen na pár osobních postřehů a dojmů. Děj hry se odehrává v nebi, kde zasedá česká komise (sv. Václav, J. A. Komenský a praotec Čech). Jelikož počet žádostí o přijetí do nebe a problémů k řešení v souvislosti s právě probíhající 1. světovou válkou narůstá, je třeba komisi rozšířit o další tři členy. Už to je oříšek, neboť se ukáže, že málokterý z našich národních velikánů je bez nějakého toho „kazu“ či „poskvrnky“ (třeba Božena Němcová neprojde ;-) Komisi nakonec doplňují Jan Hus, Karel Havlíček Borovský a babička Boženy Němcové (geniální Jára Cimrman bohužel ještě žije :-)  Následné zasedání rozšířené komise samozřejmě přináší celou řadu komických situací a také poodhaluje charaktery jejích jednotlivých členů (např. Hus je drobátko ješitný, Komenský není zrovna hrdina...). Přišláplé čecháčství dostává jako vždy zabrat. Jak je u cimrmanů zvykem, dialogy jsou plné skrytých narážek, dvojsmyslů i vyložených hlášek, takže divák milující tento druh humoru si přijde opravdu na své (chvílemi se nabytý sál zcela bezostyšně řehtal). Přidejte si k tomu nádherný jazyk, doslova „vypilované“ věty a typické cimrmanovské herectví – no nemělo to prostě chybu! V jedné z recenzí je autorům vytýkáno použití několika fragmentů vlastních textů ze starších her v tradiční úvodní přednášce Českého nebe. Já bych jim to nevytýkal, protože zde tyto texty „sedí“ a pomáhají dotvářet historické pozadí hry. Vždyť kdo z dnešních mladých něco ví třeba o takovém maršálu Radeckém nebo Miroslavu Tyršovi? A úplně na závěr – všestranný génius Jára Cimrman samozřejmě nebyl ve výkladu opomenut. Např. popis jím vynalezené tzv. živé kopírky (27 kopií na jeden průchod!), to je lahůdka!

Snad jsem vás tedy dostatečně navnadil, závěr je nepochybně nabíledni – hru České nebe vřele doporučuji. Když ne rovnou v divadelním provedení „naživo“, tak alespoň nějakou tu nahrávku zhlédněte. Autoři si minimálně drží zavedený standard (a to je laťka hodně vysoko a už více jak čtyři desetiletí). Doufejme, že České nebe nebude jejich poslední hrou a že specifický fenomén „Cimrman“ v české kultuře i společnosti ještě dlouho vydrží. Tento druh humoru by nám určitě chyběl.

Jessie

Související odkazy: Žižkovské divadlo Járy Cimrmana,  Cimrmanův zpravodaj

 

Komentáře k tomuto článku