Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

18. ročník Cross country (rutinní cesta na severozápad)

A0172ax.gifLetošní „kroskántry“ provázely mírné zmatky s termínem, a tak se stalo, že jsme jeli ve vůbec nejranějším termínu. Průběžně se lidé přihlašovali, ale i omlouvali a těch pár mladých, kteří jeli v minulých letech, postihla maturita. Tak se nás v pátek 20. května 2011 k večeru na startu sešlo sedm „statečných“ a zkušených harcovníků, vždyť nejméně startů měl Dejv s Rybízem, a to devět. Chyběl nám osmý, a tak Prcek, Rybíz a Milhauz jeli společně. Další dvojice byly již léty ověřené – Vojta s Dejvem a Vlastík s Aladinem. Vlastík svou účast podmiňoval tím, že nesmí zmoknout. A jelikož se celý večer na západě blýskalo, bylo téma hovorů jasné. Příliš jsme se nerozmýšleli a vyrazili jsme na cestu. Vojta ještě vytušil směr trasy a chytře si vzal z auta klíče od bytu v Lanškrouně. Společně jsme přejeli do Udánek k hasičce. Dejv si ještě odskočil napumpovat kolo k benzince, o čemž věděl pouze Vojta. My ostatní jsme netušili, kam zmizel. Vojta to okomentoval takto: „David řekl, že moc valíte a že se na to může vykašlat.“ Chvíli nám trvalo, než jsme jeho žert pochopili.

A0172bx.jpgPrvní ostrá etapa měla cíl na udánském hradisku. Cestu jsem celkem přesně popsal a vlastně celá vedla po asfaltu, takže na rozjezd akorát. Jednotlivé týmy dělily pouze vteřiny. Příliš jsme se nezdržovali, protože zde kousali komáři a zvláště mladší účastníci byli nažhaveni na další jízdu, tak jsem nelenil a předal jsem všem informaci o cíli další etapy. Ten byl u rozhledny na Strážném vrchu. Každý se ve stanovených intervalech vydal svou cestou. První hlídka se rozjela k nedalekým školkám. Vojta s Dejvem pod Hřebeč. My jsme jeli též tímto směrem, pak jsme zabočili směrem na Novou Ves. Když jsme měli pocit, že musíme zabočit do kopce, vrhli jsme se tedy vstříc nevšedním zážitkům. Nejdříve jsme ještě stoupali v sedlech, pak ale lesáci zarovnali cestu dřevem a mimo to nešlo. Vytlačili jsme kola na úzkokolejku. Jízda po pražcích mezi úzkými kolejemi je „úžasná“. A zase ten pocit, že jsme již přejeli to správné místo k odbočení. Na první možné odbočce jsme tedy koleje opustili. O patro výš jsme opět objevili cestu. Byla ale zarostlá mlázím a kopřivami. Slovo dalo slovo a my se rozhodli, že vyrazíme přímo do prudkého kopce, na jehož vrcholu jsme tušili cestu. Ať vzpomínám, jak chci, ještě ani jednou jsem kolo na ramenou po vzoru cyklokrosaře při CC nenesl. Letos ano. Pomalu se smrákalo a kopec neměl konce. Vlastík se mi na okamžik ztratil z očí, ale na otázku: “Vlastíku – žiješ?“ se ozvalo: “Ještě jo!“ To už les postupně prosvítal a Vlastík už i viděl rozhlednu. Po sto metrech jízdy po hřebenové cestě jsem se našel taky. Všichni zde už byli, i tma už přišla. V posledních záblescích světla jsme si vystoupali na rozhlednu, okoukli rodný kraj, pojedli a již se připravovali na další jízdu. Vlastík náš výstup komentoval slovy: “Prvních dvacet kroků jsem s kolem na rameni klusal, dalších dvacet šel a zbytek cesty jsem umíral.“

A0172cx.jpgUrčil jsem další cíl – Vysoké Pole. Při pohledu do mapy všichni potvrdili, že je třeba zahnout správně. Protože vcelku krátká etapa se mohla zvrtnout ve více jak hodinové bloudění. Na konec stejně rozhodla intuice. Kluci Sokolíci opět zmizeli svým směrem. My jsme minuli Vojtu s Dejvem, ale po 50 metrech jsme se otočili a vrátili k nim, abychom společně vyrazili nenápadnou lesní cestou tušeným směrem. Chvíli jsme si mysleli, že jsme už jen v lese, ale pak se opět objevily stopy cesty. Směr jsme měli, tak jsme věřili, že v Koclířově neskončíme. Když jsme se prodrali na hlavnější cestu, volba byla jasná. Raději do kopce než dolů. Drželi jsme se červené značky a očekávali rozcestník – marně. Opět jsme to vzali tušeným směrem, ale cesta zmizela na mýtině. Naštěstí v dolním cípu lesa jsme potkali další koleje od traktoru a ty nás pak zavedly po pár stech metrech na Vysoké Pole. Zde na nás opět čekala svatá trojice Sokolíků.

A0172dx.pngPo další krátké večeři, za blýskání se na západě a poslouchání provokativních keců, že zmokneme a že už by to chtělo otočit, jsem oznámil směr a cíl další etapy. Jelo se na hráz rybníka v Opatově. Důležité bylo nenechat se zlákat cestou z kopce, kde nás mohly čekat ohradníky přes cestu, jak varoval Jessie. Všichni jsme se napojili na cestu Dětřichov – Opatov a úspěšně jsme sjeli do Opatova. Někdo to vzal po cyklostezce, někdo normálně po silnici. Mladí kluci na nás opět čekali. Další trasa měla cíl v Psí Kuchyni, ke které vedli ukazatele cyklotrasy. Rybíz měl tu výhodu, že měl mapu této oblasti a trasy zde měl zakresleny celkem přesně. S turistickou mapou už to bylo horší, ale trefili jsme. Řeči o bouřce se stupňovaly. Okolo, kam oko dohlédlo, bylo plno hvězd a na hodinkách teprve půlnoc. Rybíz agitoval s vyjížďkou na Kozlovský kopec, ale neuspěl. Vojta se už viděl v posteli a všem nám chtěl půjčit svoje záda.

Poslední etapa končila u kapličky v Anenské Studánce. Abychom sem přijeli po zelené značce, se mi již nepodařilo přesvědčit už ani sebe. Celkem bez větších problémů jsme vyšplhali do Anenské a tady oficiálně ukončili letošní ročník. Chvilku jsme seděli. Rybíz opět mluvil něco o červené na Helvíkov, ale už ho nikdo neposlouchal. Neprošla ani zkratka do Trpíku. Jeli jsme dolů kopcem směrem na Damníkov. Na křižovatce, kde byla cedule „Lanšroun 7“ a „Moravská Třebová 24“, mi bylo jasné, že Vojtu nepřemluvíme, aby jel s námi. Řeči o bouřce nás opět popoháněly. Něco okolo půl druhé jsme se loučili ve Starém Městě s Prckem a pak už jen z kopce domů. Již v názvu jsem použil výraz rutinní a nezbývá než potvrdit, že tento ročník opravdu takový byl. Nikdo moc nebloudil a pominu-li to, že kluci sokoličtí měli asi o více jak třetinu kratší čas, tak se po dobu naší jízdy nic zvláštního nestalo. Snad jen to, že na začátku, když jsem řekl, že jedeme do Udánek, mi Vojta vyčetl, že tam už jsme jeli několikrát. Jenže zkuste si každý rok vymyslet jiný odjezd z města – osmnáctkrát!

Aladin

článek o předcházejících ročnících Cross country (1994 - 2000)

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.