Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Sraz Kvíčaláků – tak je to tady!

A0075ax.jpgV roce 1969 se konal na Kvíčalce první letní tábor. Letošní léto je tedy 40. sezónou táboření na naší táborové základně. Celkem přirozeně proto padlo rozhodnutí připomenout si toto zajímavé výročí již delší dobu zvažovanou akcí – srazem Kvíčaláků, tedy těch, kteří v průběhu uplynulých čtyř desetiletí alespoň jednou tábořili na Kvíčalce. A to není nijak malý počet. Hovoří se minimálně o stovkách táborníků a je docela možné, že bychom se při pečlivém součtu dostali i přes tisícovku! Přesná evidence není k dispozici, jsou to bohužel jen odhady. Mnoho lidí zde také tábořilo vícekrát. Jsou tací, u kterých by se součet absolvovaných „Kvíčalek“ dostal přes dvacet, ba i přes třicet. A tomu už se říká věrnost. Proto také doufáme, že se nás sejde hodně, protože Kvíčalka byla a je pro Kvíčaláka prostě lákadlem neodolatelným ;-)  Kolikrát a v kolika různých obměnách já už slyšel tu větu: „A kdy už se tedy konečně na té Kvíčalce sejdeme? Kdy už uděláte nějaký sraz?“ Takže už je to tady!

Vše podstatné si můžete přečíst v pozvánce na akci (ke stažení zde nebo dole pod článkem) a na webových stránkách srazu, kde vás móóóc prosím, abyste se na sraz zaregistrovali (je to fakt velmi jednoduché a výrazně nám tím usnadníte organizaci). Aby ale alespoň základní organizační informace zazněly i zde, vězte, že plán vypadá takto:

Sraz Kvíčaláků
od 14 hodin v sobotu 12. července 2008
na Kvíčalce

(s možností protažení až do nedělního dopoledne :-)

A0075bx.jpgCo se od akce dá čekat? No rozhodně ne masově-organizovaná akce! Základní myšlenkou je dát lidem PROSTOR a ČAS k setkání. Proto byla zvolena sobota mezi střídáním dvou táborů (jeden v sobotu dopoledne končí a další nastupuje v neděli). Kvíčalka určitě vypadá lépe, když je zabydlená (stany, kuchyně, příslušenství…) a samozřejmě to i usnadní organizaci. Pravděpodobně se sejde široké spektrum lidí (40 let táboření je dlouhá doba). Ti starší, kteří třeba na Kvíčalce léta nebyli, si ji nejspíš budou chtít v klidu prohlédnout a pak si někde v závětří povykládat „u kafe“ s vrstevníky. Mladší třeba dají přednost aktivnějšímu „vzpomínání“ na hřišti (nějaký ten hec-fotbálek či ufounek apod.). A večer se třeba všichni sejdou u táboráku a ti nejvytrvalejší se zdrží přes noc, no prostě jako „za starých časů“.  Je to málo? Myslím si, že napoprvé určitě ne. A proti případným kritikům hned vznesu argumenty: těžko organizovat akci, když se neví kdy přesně, kolik a jakých lidí přijde; na Kvíčalce, která má svá reálná omezení a zcela jistě není vhodná pro nějaké velkolepé prezentační akce (jen ať probůh neprší!). Prázdninový termín, navíc mezi tábory, není nejvhodnější ani z hlediska zajištění dostatku dobrovolníků do servis-týmu, natož pro nějaká vystoupení apod. Přesto uděláme, co budeme moci a pár drobností se v programu objeví. Ale ještě jednou – to hlavní je sejít se, pobýt na známých místech, povykládat s kamarády a užít si to. Kvíčaláci vždy bývali lidé veselí, družní a iniciativní - zabavit se dokázali sami! Na uvedené vlastnosti budeme spoléhat, a to i při rozhlašování akce. Není v našich silách zjišťovat adresy a obeslat stovky lidí. Zvěst o srazu se musí rozšířit samovolně, lavinovitě-štafetovým způsobem, neboť snad každý udržuje kontakty aspoň s někým a zprávu prostě předá dál. O tom, že kvíčalovské tam-tamy stále fungují, svědčí i to, že akce ještě nebyla oficiálně zveřejněna, ale už se hlásí spousta lidí, a to i z relativních dálav… věřím, že lidí přijde dost.

A0075cx.jpghspace=7Co vlastně třeba i po mnoha letech přitahuje lidi na Kvíčalku (pro našince banální otázka, ale u mladších ročníků už bych si tak jistý nebyl)? Já tomu říkám „fenomén Kvíčalka“. Známá věc - k nějakému místu si člověk časem vytvoří vztah. Když si tak letmo sám pro sebe sečtu všechny tábory, víkendy, akce, brigády atd., prožil jsem na Kvíčalce o dost víc než rok! A důraz bych zde dal na to PROŽIL. Ve vrcholném období naší staré party jsem zde býval o víkendech snad častěji než doma… to už na vztahu musí být znát. Spolu se spoustou dalších podobných nadšenců jsem byl u toho, když jsme Kvíčalku přetvářeli k obrazu svému. I to je známá věc, má-li člověk na něčem podíl, váží si toho mnohem víc…
Kvíčalka ale není jenom místo nebo stavby. Místo se mění (vedle tábora býval les, pak jen paseka, dnes už je tam zase les), stavby rostou a po letech zanikají (třeba rozhledny). Kvíčalka je ale i jakýsi „stav mysli“. Začněme u vzpomínek. Jako děti jsme zde prožívali první tábory, spojené s dobrodružstvím, vítězstvími i prohrami při hrách, často veselými zážitky při každodenní tábornické praxi (kolik lidí se zde poprvé potkalo se sekyrkou nebo třeba vařením?), romantikou táboráků a nocí pod oblohou plnou hvězd, ale i prvními opravdovými přátelstvími (většina přetrvala až do současnosti) i prvními láskami, z nichž mnohé přerostly ve vážný vztah a třeba i v manželství (jen tak na první pokus jsme napočítali asi deset, ale určitě jich bude víc ;-) Byli jsme mladí, a proto jsou ty vzpomínky „zaryté“ hodně hluboko. Navíc, jak už jsem naznačoval i v předchozích článcích, bývala pro nás Kvíčalka v 70. a 80. letech také jakýmsi ostrůvkem/oázou svobody; izolovaným, téměř až foglarovsky úžasným světem s vlastními nepsanými zákony. A to znamenalo hodně. Stejně jako pocit příslušnosti k jakési elitě (v dobrém slova smyslu), za kterou jsme se jako táborníci-kvíčaláci-sochorovci možná trochu pyšně, ale v porovnání s okolním světem jaksi samozřejmě považovali ;-)  A ten pocit řekněme „kvíčalovské sounáležitosti“ se přenáší i do civilního života. Určitě se vám také někdy stalo, že jste s někým „neznámým“ vedli rozhovor nebo jednání a když se ukázalo, že dotyčný prošel Kvíčalkou, bylo vše tak nějak snazší, neboť najednou tu byla jakási společná základna, na které se dalo stavět? Jistě – je to vše trošku zjednodušené a léty i zidealizované, ale troufám si říci, že to podstatné platí. Jako vždycky je to o lidech. Určitě by se našlo i dost těch, kteří o Kvíčalku „zavadili“, ale její podstatou zůstali nedotčeni a určitě i pár „bad boys“ nebo „bad girls“.  Ale proti tomu celý zástup „správňáků“, hlásících se hrdě ke kvíčalovským kořenům. Dodnes se pravidelně scházejí současní čerství padesátníci alias „Pánská jízda“, „Železný kruh“ čtyřicátníků, Lvíčata (pro mladší „ti pánové“ :-) a další a další. A to je základem mojí víry, že když „džunglí zazní signál phíal“, všichni, kterým na věci záleží, všeho nechají a přijdou. Pokud stále ještě platí „vy i já jsme z jedné krve“, tak určitě.

Jessie

Webové stránky Srazu Kvíčaláků

Pozvánka na sraz + informace

Článek o historii Kvíčalky a prvních táborech od Jožky Pivce

Článek o předválečné historii Kvíčalky od Jirky Šmerala

Článek o poválečné historii Kvíčalky od Jirky Šmerala

Jessieho skautský archiv