Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

27. ročník Cross country (2020)

Letošní již 27. jízda byla naplánovaná po mapě Zábřežska. Již to trochu věstilo, že nebude rovinatá. Přesto se nás na startu sešlo pěkných jedenáct účastníků. Z legend přišel jen Milhauz, který přijel autem pouze na pokec před startem. Ostatní vynechali ze zdravotních, pracovních a technických důvodů. Takže letos jeli mladí a já. Nováčky byli Tadeáš a Peťa. Indy si vzal jednoho ze spolustřelců Víťu.. Dále sourozenecká dvojice „Šmejdů“, Dobi a Kulda a dva Janci – Holli a Janek, ke kterým jsem se přidal.

a0268ax.jpg

Bez dlouhého otálení jsme vyrazili již o půl osmé k prudké levé na okružní okolo Hradiska. Mnoho dvojic to z hřiště vzalo zkratkou přímo ke kolejím, ale Janek řekl, že nejsme blázni a v klidu si to objedeme. Na okružní jsme se vyšplhali (vytlačili) za velkou střelnicí. V cíli první etapy jsme se sešli v pohodě, bo bylo ještě světlo. Vždy když Nikča vytáhla svou téměř legendární cyklomapu, ozvalo se několik posměváčků se slovy: „To je ta mapa?“. Zasvěcení ví.

CC2020Další cíl - brána obalovny. Hlavní cesta nebyla zakázána, ale nedoporučena, a tak všichni jeli po staré a pak „zkratkou“ mezi poli. Jelikož jsme jeli poslední, viděli jsme kudy nejet, a tak jsme přijeli k bráně téměř čistí. Původně ta kalužka musela vypadat jako skoro vyschlá, ale dle rýh od kol našich předchůdců bylo jasné, že tudy ne.

Za postupného šeření jsme stoupali do cíle další etapy na vrchol kopce na Svojanov. Švihli jsme to zkratkou za humny a kopec si každý vytrpěl po svém. Ač to podle fotek nevypadá, byla již tma a zima. Postupně jsme navlékali vše, co jsme měli. Tedy jak kdo. Matěj měl stále své kraťásky a vůbec tato dvojice byla vybavena velice spartánsky.

CC2020Z této křižovatky jsme jeli hledat pramen „U dvou Janů“. Po silnici by asi byla trasa jednoduchá, ale pro tuto etapu byla silnice zapovězena. Vyrazili jsme po hřebenovce a stále drželi ten správný směr. Když jsme přijížděli ke křižovatce, připojili se odněkud zprava Dobi s Kuldou. Společně jsme si to frčeli z kopce a dost dlouho. To nám začalo být podezřelé. Sledovali jsme zelenou značku, která byla tak nová, že ani v nejnovější mapě nebyla zakreslena. Při cestě zpět jsme nalezli nenápadnou odbočku a přes dva potůčky a cestu jsme konečně nalezli cíl. Naši soupeři už tu v tichosti a potmě čekali. Pramen „U dvou Janů“ je zajímavé místo a určitě stojí zato je navštívit i za dne.

Při zjištění, že cílem další etapy je Jahodnice, vlastně až křižovatka za ní, se nám ani odjíždět nechtělo. Dobimu s Kuldou doslova, protože pár minut po odjezdu se objevila světla a bylo slyšet klení z úplně jiného směru, než jakým se vydali. Slova „Karamba, my už jsme zase tady!“ hovoří za vše. Stoupali jsme pěknou lesní cestou až na kraj lesa, v průběhu jízdy se k nám připojila Nikča s Matějem a okolo chat na Jahodnici jsme již našli silničku a zakrátko jsme byli namístě srazu. Letos nám bylo nějak dáno, že jsme byli opět poslední.

CC2020Zde jsem přehodnotil situaci a trasu operativně zkrátil. Jeli jsme na křižovatku lesních silnic mezi Hynčinou a Korunou. Při docela svižném sešupu Janek píchnul zadní kolo, a tak jsme za svitu baterek lepili. Lepil Janek a my radili. Konečně mohl využít svou pojízdnou autodílnu, kterou vozí v brašnách. Pravda je, že kladivo a hasák vozí málokdo. Mechanici formule 1 by mu mohli závidět a jeho čas 20 minut byl docela úctyhodný, když vím, co při tom ještě stíhal. Po opravě jsme dojeli na křižovatku, kde už čekali dosti promrzlí naši soupeři.

Nikča zavzpomínala na vyprávění maminky, že do Koruny je to největší kopec, jaký viděla. Byla tma, tak jsme byli v klidu. No, co dodat, kopec to byl a velkej. Konec etapy byl u lesní kaple nad Rychnovem. Janek mrknul do mapy a určil trasu, kterou jsme mu záhy vymluvili. Po půl hodině jsem si v duchu říkal, jestli by to nebylo lepší. Z Koruny jsme sjeli do Třebařova a stejným směrem jsme pokračovali k Rychnovu. Samozřejmě dalo se dojet až na silnici a pak v klidu ke kapli, ale my zvolili kratší lesní cestu. A vtom jsme překročili bludný kořen. Stáhli jsme s sebou i Dobiho a Kuldu. Směr jsme měli, ale cesta byla horší a horší. Najednou bažina! Holli jel první, kolo se zabořilo a on odhopkal tím sajrajtem stranou. Já jsem jel za ním a nedalo se nic jiného dělat než šlápnout do pedálů. Po té, co mě přední kolo zapadlo až po nábu a zcela se zastavilo, jsem se poroučel stranou. Už jsem se viděl, jak se takhle ve dvě v noci koupu v bahenní lázni. Naštěstí jsem to vybral a buchnul jsem sebou až v suchu. Z bahna trčela řídítka a sedlo. Když jsem kolo vytahoval, bylo to jak z rybníčku Brčálníku. Cesta stejně končila a my se přesunuli k potůčku v údolí. Zrovna, když jsme civěli do mapy, ozval se Vlastík od Sázavy s pozdravy účastníkům. On šel spát, my ještě zdaleka ne. Cestu jsme našli, ale po pár stech metrech jsme dojeli na místo, odkud jsme před více než půlhodinou vyjížděli.  Opět jsme se vydali, teď už správným směrem, do kopce. Hugo, permoník důlních stezek, nám ukázal směr, jenže na další křižovatce se nám cesta do kopce nějak nepozdávala, tak jsme po několika minutách váhání jeli jinudy. Po pár stech metrech jsme uviděli světlo od kapličky, kde už nám Indy a spol svítili na cestu. Před námi ale byl prudký lesní úsek. Kola jsme vysmýkali ke kapli. Zjistili jsme, že ta první cesta, kterou jsme zavrhli, byla správná a kratší.

Poslední etapa končila u kostelíku v Radišově. Několik dvojic se vydalo po silnici a další po lesních cestách. Díky Hugovi jsme už v lese nezabloudili a bez nějakých větších problémů jsme dorazili k cíli. Zase poslední. Dopočítal jsem výsledky, přičemž jsme zjistili, že nejrychlejší byli Nikča a Matěj. Nad obzorem se již šeřilo, takže byl nejvyšší čas odebrat se domů.

CC2020Společně jsme okolo čtvrté dojeli k nádraží a zde provedli závěrečné foto. Celá trasa byla 50 km dlouhá a dosti kopcovitá, ale jinak to byla taková každoroční pohoda. Věřím, že nováčky jsme neodradili, ti, co už párkrát jeli, pojedou příště zas a legendy se vrátí. Jen kdybych tak věděl, kudy vést trasu příště!

Aladin

foto.giffotografie: Kuba   Janek   Indy

foto.giftrasa

www.gif článek o Cross country 2019

 

Komentáře k tomuto článku