Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2020: Orlické hory - východ

a0267ax.jpgLetošní bunkry byly ozvláštněny třemi faktory. Byly již dvacáté, vydala se na ně nejpočetnější výprava a oblast Orlických hor a Žambereckých lesů, kterou jsme letos procházeli, se vyznačuje velmi rozdílnou odolností jednotlivých srubů. Míjeli jsme tzv. „Araby“ s odolností 2, ale také „Římany“ s odolností až IV u tvrze „Hanička“.

a0267bx.jpgPůvodně nás mělo jet 10, ale Jessie ochořel, a tak se s námi jen rozloučil na seřadišti před domem. Ze Třebové nás jelo šest – Pavel, Pepa, Vlastík, Kulda, Dobi a já to odřídil. Bob vyzvedl Kebuli v České na nádraží a něco po čtvrté jsme se srazili u Milana v Žamberku. Zde jsme přeložili náklad a rozdělili posádku a vyrazili objížďkou přes Bartošovice a Neratov na Mezivrší (asi 35km). Zde jsme zanechali účastníky „polární výpravy“ a vraceli se s auty do Žamberka. No a pak nás řidiče Mirek hodil zase na Mezivrší. Trochu krkolomné a zdlouhavé, ale lepší řešení nás nenapadlo.

a0267cx.jpgZanechaná posádka si mezi tím, co my pendlovali, prozkoumala sruby 90/I, 90/II a 91 na Komářím vrchu. Po našem příjezdu jsem si tam také odběhl a pak už jsme konečně mohli započít putování jihojihovýchodním směrem na Anenský vrch. Po betonovém pásu jsme bez problémů našli R-S 89 „U silnice“. Ty smrčky okolo už nemají ty dva metry jak posledně, ale už je to docela slušný hustoles. R-S 88 „Mlází“ jsem zprvu hledal intuitivně, ale Pepova apka v mobilu nám vydatně pomohla. Ostatně nebylo to tento víkend poprvé. Po chvilce štrachání lesem jsme ale tento celkem slušně upravený a udržovaný srub našli. Poslali jsme Jessiemu společnou fotku a pak již po cestě pokračovali dál k R-S 87 „Průsek“, kde působí parta nadšenců „důchodového věku“. Chvíli jsme poklábosili, k pozvání na prohlídku se neměli, tak jsme putovali dále do kopce. Opět jsme to nebrali po cestě, asi až na Boba nebo Pepu, ale teď už bez bloudění jsme v pohodě objevili R-S 86 „U paseky“. Zatím co jsem klukům dělal přednášku o kumulativních náložích, jimiž je propálen zvon, se několik nadšenců spustilo do nitra srubu. Explozí je zcela zničená podlaha, takže museli až do spodního patra.
Ještě jsme něco nastoupali, ale po pár stovkách metrů jsme konečně došli na místo našeho prvního noclehu. Bylo něco okolo půl osmé, takže akorát na omrknutí okolí z rozhledny, mimochodem parádní a dvou srubů R-S 85 “Anna“ a R-S 84 “Arnošt“, které se nacházejí po obou stranách plácku. Za stavby přístřešků, vaření čaje a večeří jsme započali s vyprávěním příběhů a vyprazdňováním kalíšků. No co dál napsat, mnozí šli spát až po druhé hodině. Lehce foukalo a teplota taky nebyla bůhví jak vysoká, ale Pepovo neustálé přikládání na oheň a opravdu hvězdné nebe nad hlavami nám nepřízeň počasí plně zpříjemnilo.

a0267dx.jpgRáno jsme se probudili do sluníčka ale ne teplíčka. Při pobytu na slunci jsme ale zavzpomínali na chvilky vyhřívání před ranními nástupy na táborech a hned nám bylo lépe. Po snídani a sbalení jsme jak jinak než zkratkou vyrazili k R-S 83 „Chata“. Ve stále houstnoucím lese jsem se zbytku výpravy ztratil. Po šťastném shledání jsme opět využili Pepovu navigaci, protože srub nebyl u mýtiny jako „vždy“, ale v hlubokém lese. Pak už jsme až k tvrzi Hanička pokračovali po „bunkrové“ cestě. Minuli jsme R-S 82 „Poslední“ a R-S 81 „U obrázku“, který má dochované zvony a původní zához. Je nutné dodat, že od Anenského vrchu jsou všechny bunkry zavřené, takže prohlídka interiérů se nekonala. Tvrz „Hanička“ jsme si prohlédli pouze na povrchu. Jelikož jsme předpokládali, že muzeum bude zavřené, tak jsme ke vchodovému objektu ani nešli.

a0267ex.jpgPři sestupu k silnici jsme minuli R-S 75 „U křížku“, který byl otevřená a umožnil nám důkladnou prohlídku. A hlavně se celá výpravy dověděla k čemu je ta KOSTKA (myšlena dopadová kostka pod granátovým skluzem). Teorie a odpovědi nás pak pronásledovaly po celý zbytek dne a i neděli. Posezení u hájenky nedaleko R-S 74 „Na holém“ lákalo k zastávce na oběd, ale „vždyť my přece vždycky jíme u  R-S 73“, a tak jsme se i z důvodu větru usadili jako vždy až v lese u R-S 73 „Na okraji“. Vydatné jídlo, čajíček a kafíčko nám udělaly dobře. Kebule s Dobim přinesli zásoby vody z nedalekých usedlostí. Nebylo to bez problémů, ale vody bylo dost. Cítili jsme to na zádech až do večera.

a0267fx.jpgDalší putování již šlo Žambereckými lesy a sruby byly menší a menší. Podél cesty jsme minuli R-S 72 „Nízká“ a 71 „Vysoká“, které jsou udržovány a opraveny i doplněním replik zvonů. R-S 70 „Mýtina“ je mírně bokem a těžce zdevastovaná výbuchem. Úplně postrádá týlovou stěnu. Po legendárních zkušenostech s kompasem v mobilu při výpravě „ vonehdá“ jsem iniciativu přenechal Pepově navigaci a díky tomu jsme  R-S 69 „Kaplička“ našli celkem v pohodě. Jen na dálku jsou v těch lesích „arabi“ lehce zaměnitelní s řopíky. Okolo R-S 68 „Smrk“ a R-S 67 „Ohrada“ jsme se dostali až k R-S 66 „Křivá“, která je již u cesty k sedlu nad Bartošovicemi.

a0267gx.jpgR-S 65 „Modřín“ byla doplněna replikou zvonu, ale vypadá to, že nějaký čas se zde nic dalšího neděje. R-S 64 „V oboře“ je otevřená, takže další prohlídka. Hned za křižovatkou cesty a silnice do Bartošovic je srub R-S 63 „ Centrála“. Je to srub opět vyšší odolnosti, hodně poničený, ale uzamčený a ponecháný napospas chráněným netopýrům. R-S 62 „Na stráni“ je také nedaleko cesty a i na něm je cedule o netopýrech. R-S 61 „Na kopečku“ je poněkud vzdálen od dosti frekventované cesty, takže ideální místo k odpočinku, svačince a kafíčku. Čas jsme měli dobrý, tak proč ne. Po vydatném odpočinku jsme se za hekání a funění zvedli, abychom se po nedaleké cestě dostali k R-S 60 „Na cestě“ a pak lesem k R-S 59 „V polomu“. Myslím, že je to srub, na kterém jsme před 18 lety spali. Jasným směrem jsem vyrazil k R-S 58 „Na svahu“. Dokonce jsem ho i viděl mezi stromy, ale Pepu jeho technika stále vedla někam doleva dolů. Viděl jsem pouze řopík. Srub byl nalezen po chvilce pátrání schován za takovým malým háječkem. K R-S 57 „U studánky“ nás dovedla sotva znatelná úprava terénu a cesta. Tyto dva poslední byly opět uzavřeny a ponechány netopýrům.

a0267hx.jpgPo hlavní lesní cestě jsme došli k R-S 56 „Na křižovatce“ a už jsme viděli střechu hájenky, nedaleko které jsme plánovali nocleh. Část výpravy byla zklamaná, že nejdeme ještě k R-S 55 „Na palouku“, ale plán byl takový, že okolo ní půjdeme ráno. Původní místo na kraji lesa bylo zavrženo z důvodu velkého větru, a jak se později ukázalo, dobře jsme udělali. Našli jsme si místo v závětří nedaleko řopíku u srázu k Divoké Orlici. Dvě proběhnuvší dvojice nás docela překvapily. Při přípravě večeří a noclehů jsme začali tak různě polehávat, jako že si rovnáme záda a podobně až z toho byla pro mnohé večerka okolo osmé. Mladí a Kebule šli ještě na západ slunce, ale mnohý z nás to ví jen z doslechu. Těsně po setmění se ozvalo hulákání opilců vracejících se z nějaké oslavy. Každý z nás slyšel nějaké jiné průpovídky, ale štěstí bylo, že jsme spali jinde, než jsem chtěl původně, asi by nás pošlapali. Zbytek noci již byl až na nějaké to chrápání a ranní vřískání ptáků klidný.

a0267ix.jpgRáno jsme v klidu posnídali, zabalili a vyrazili k již slibované R-S 55. Osvěžili jsme vzpomínky dávno i nedávno minulé. Ty dávné byly z roku 1983, kdy jsme zde byli s Kidem a Vlastíkem a nedávné, když jsme tu spali s Milanem, Bobem a Jessiem roku 2016 za deště. Ještě po nás bylo uklizeno. Sešupem k řece jsme letos neminuli R-S 54 „Na potoku“ a pak již jsme doputovali k Pašerácké lávce, kde se několik z nás rozhodlo navštívit Zemskou bránu. Bez batohů to byla větší pohodička. Přechodem řeky jsme opustili úsek, který spadal pod oblast Rokytnice a tím se změnilo označení srubů z R na K jako Králicko.

Do Českých Petrovic jsme to vzali po linii přes Jedlinu. Co jsme před chvílí „slanili“ k řece jsme zase museli nastoupat. U K-S 53a „Na žebru“ člověk stojí a zírá do nedalekého mlází a nic nevidí. Kdo neví, tak prostě netuší, že pár metrů od srubu stojí bratříček K-S 53b „Nad řekou“. Příroda je mocná čarodějka. Stále do kopce jsme našli K-S 52 „Pod skalou“. Jelikož se v této oblasti armáda snažila opevnění zabezpečit zavařením všech možných vlezů, jsou bunkry uzavřené. V tomto chybí ve vchodové mříži část jedné příčky. Nikdo nevěřil, že se Kebule dovnitř dostane. Na kraji lesa je vcelku zachovalá K-S 51 „Kraj lesa“ a pak již otevřenou krajinou okolo dvou psíků, které si Pepa ochočil, jsme minuli K-S 50 „Na Jedlině“ a K-S 49 „Petrovice“. Na okraji Českých Petrovic ještě míjíme K-S 48 „Nad silnicí“ a přes vesnici jsme dorazili do cíle naší výpravy k otevřené hospůdce, kde jsme si u okýnka koupili pití a jídlo a spokojeně čekali na řidiče, který se někde zatoulal na kole.

Toto povídání svědčí o tom, že bunkrů je na této trase požehnaně a ke cti účastníků je třeba napsat, že kromě vchodového do Haničky nebylo srubu, který bychom minuli bez povšimnutí a pokud to bylo možné, bez prozkoumání. Měl jsem před touto výpravou obavy z velkého počtu účastníků, ale opět se mi potvrdilo, že kdo byl jednou na Kvíčalce, má dobré srdce a čistou mysl !!!

P.S. Věřím, že někdo tento můj trochu suchý výčet všech navštívených bunkrů doplní o veselé příhody z putování.

Aladin

a0267jx.jpgPo přečtení Aladinova popisu akce musím říct, že ve mně zanechaly stopy trošku jiné zážitky…

Vše začalo už v pátek, kdy jsme vyzvedli Pavla, který už u brány prohlásil: „Mám o 2 kila lehčí spacák, ale o dvě kila těžší batoh“ a s úpěním vozíku přihodil batoh mezi můj a Aladinův. Pepa se jako vždy sbalil do nenápadného batohu, ze kterého celý víkend tahal „konzervy“ jídla a pití. Když jsme přijeli pro Dobiho, chlapi suše utrousili pár poznámek na Dobiho kraťasy a vizuálně malý batoh. Dobi to jen tak nenechal, ačkoliv mi později řekl, že je rád, že si vzal 60l batoh a ne svůj klasický 20l batoh. Nakonec nás bylo 9 a Jessie nejel. Stejně si ale pořád myslím, že od Jessiho neodjížel Vlastík sám. Podle váhy a velikosti Vlastíkova batohu měl Vlastík ještě 1-2 účastníky sbalené s sebou... no a to, co tahal Milan se slovy „čím těžší závaží, tím těžší trénink“, o tom ani nemluvím.
 
Skočím v čase o kousek dál. K čemu je nebo není kostka, kterou Aladin zmiňuje v hlavní části článku, jsem se stejně nedozvěděl… U nějakýho bunkru mi na to, k čemu to je, odpověděli všichni naráz, a tak vznikla neustále se opakující smyčka „K čemu je ta kostka…“ Druhý den nás s Pepou až vyděsilo Kebulino nadšené zvolání „Ha řopíček“. Díky tomuto vítězoslavnému zvolání, však zkuste sami, jsme s Pepou potkávali řopíčky možná častěji, než jsme měli… holt to jinak nešlo.

a0267kx.jpgVíkend byl plný vtipných situací a zážitků. Mezi další patří menší diskuse, kterou jsme rozjeli s Dobim v době, kdy si pánové narovnávali záda. Bylo to na základě toho, cože to vlastně Kebule zase řekla, jestli to bylo „Bob říkal“, „bobří kal“ nebo „bobřík Al“. Následné povídaní o tom, co je to „bobří kal“ Milan ráno okomentoval tím, že Dobiho teorii o zhoršení zraku bobrů v polospánku věřil. Naši skoro až hádku s Dobim, jestli se opravdu jedná o zhoršení kvality zraku nebo o kal, který ve vodě bobři vytvoří ve chvíli, kdy staví hráze, rozsekl Pepa tím, že je to přece bobří ho…

Když budu zlej, můžu si rejpnout, že mezi nejmladším a nejstarším účastníkem výpravy je několik generací, ale na tom přeci nesejde, jsem rád, že celé osazenstvo mohu nazývat přáteli. Parta jsme byla dobrá a o zábavu nebylo nouze.

Kulda

 

foto.giffotografie z akce: Kulda, Dobi, Kebule, Jessie

mapa.giftrasa putování

www.gif související článek: Bunkry 2009 (přibližně stejná trasa jako 2020)

www.gif předchozí díl seriálu: Bunkry 2019: Okolí Opavy