Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2019: Okolí Opavy

a0266ax.jpgNaše bunkrácká výprava roku 2019 mířila do okolí Opavy. Přesun v pátek 26. dubna proběhl autem, do něhož se naskládala pětice účastníků (Aladin, Boob, Vlastík, Pavel a Jessie) včetně bagáže. Od našeho jsme vyráželi asi v 16:20 a o dvě hodiny později už jsme vystupovali u prvního letošního bunkru (OP-S-6 Na zbytkovém) u Štítiny východně od Opavy. Byla to jen letmá zastávka, neb místní si poměrně zachovalé stavby očividně neváží, takže je obklopena hromadou hnoje a skládkou starých pneumatik. Prohlídku jsme tedy omezili na nezbytné minimum a posunuli se do nedalekého Komárova, kde jsme měli v místních stavebninách domluvené zaparkování auta. Další cesta už byla po svých. Prošli jsme Komárovem směrem na Opavu, po mostě překročili řeku Opavu a loukami a poli vyrazili k dalšímu bunkru. Potok Mlýnská strouha jsme odvážně překonali přes vratkou ztrouchnivělou kladu, jen Boob si (jako obvykle) hledal vlastní cestu jinudy, takže jsme na něj hodnou chvíli čekali. Naštěstí na čase nezáleželo, jelikož blízký OP-S-9 Na lukách byl vybrán za nocoviště. Nakonec jsme se rozložili o kousek dál v mlází, přeci jen to vysokonapěťové vedení nad hlavou… Byl to, jak se ukázalo, dobrý tah, neboť samotný bunkr si v pozdní noci vyprala k hlučným radovánkám jakási „partička“, která se pak ráno dost divila, cože to vylézá z nedalekého porostu.

údiva0266bx.jpgJeště než budu pokračovat popisem našeho dalšího putování, musím zmínit Aladinovu historku, která má spojitost s prvním navštíveným bunkrem u Štítiny a které jsme se pochechtávali celý víkend. Krásně totiž vystihuje specifičnost zdejšího kraje, kde se odjakživa střetávali zájmy české, německé i polské. Co si myslet o slovech průvodce-seniora, když popisoval zdejší boje v roce 1945 školním výpravám a zájezdům slovy: „Tu byli zakopaní naši a odtud šli Češi a Rusi!“ (viz tento dokument, část zatržená zvýrazňovačem)? A dlouho to tu prý nikomu nepřišlo divné :-)

Sobota začala „ucouraným počasím“, sice šlo spíše o přeháňky nebo mrholení než o vydatný déšť, ale i tak bylo záhy všude mokro. Osetá pole a louky s vysokou trávou bylo proto lepší v zájmu stavu vlhkosti v botách obcházet, což nám přidávalo našlapaných kilometrů rychleji než obvykle. Postupovali jsme po oblouku bunkrů, který ze severní strany obepíná město Opavu. V pěchotním srubu OP-S-18 Sádrovna jsme si např. prohlédli zachovalé kresby a nápisy, které tu zůstali po Hitlerjugend. Nožičky už ale začínaly být uťapkané a bříška povážlivě prázdná, proto jsme u nedalekého Stříbrného jezera na severním okraji Opavy dali sváčů. Sice dodnes nechápu, proč se toto místo jmenuje tak poeticky, ale fakt je, že přestávka a jídlo bodly! Další bunkry jsme poté hledali doslova v městské zástavbě, přičemž poslední z nich se nacházel kousek od místního supermarketu – no nestavte se v něm (doplnit jídlo a tekutiny :-).

a0266cx.jpgZápadní okraj Opavy opouštíme někdy okolo druhé. Následuje takový hlavně psychicky obtížný úsek. Ono když vidíte v polích tři bunkry v přímce, táhnoucí se až k obzoru, na morálce to příliš nepřidá. První dva vzhledem k mokrému řepkovému poli trochu „pošidíme“, ale třetí OP-S-25 Trigonometr už dáváme pěkně z blízka, včetně účastnické fotky samospouští. A opět pole, lány, louky,… naštěstí asi o půl čtvrté u OP-S-27 Paletovo pole dostáváme svolení ke „kafíčkové“. Jedva si nohy a záda trochu uleví, opět dál, dál na západ. Míjíme Šibenici, kde na místě plánované pevnosti dnes stojí stylová rozhledna, a kolem půl šesté dorážíme k OP-S-36a Horní dvoják. Původní plán byl jít ještě o kousek dál, ale ve vzduchu je vzpoura, a tak Aladin „sám rád uznává“, že toto bude lepší místo k nocování a nikdo mu to nevymlouvá :-). Rozbalujeme náš igelitový „hotel“, vaří se večeře. Někteří si vleže rovnají unavená záda, hovoru postupně jaksi ubývá… a najednou snad už před osmou je slyšet jenom oddechování a pochrupkávání – jaký to rozdíl proti předchozí prokecané noci! No holt už asi ta čím dál větší zkušenost má i tu odvrácenou stránku věci :-)

a0266dx.jpgPo ranních procedurách sestupujeme do údolí Herličky k Dolnímu dvojáku a svorně všichni uznáváme, že se u toho Horního určitě spalo líp. Upravujeme operační plán a přesunujeme se do Holasovic na zpáteční vlak. Čas utíká jaksi rychleji, takže se přesun v poslední fázi mění v ostrý pochod, ale ani to nám nezabrání si na cestě „nastavit zrcadlo“. Vlak stíháme tak akorát, ale hlavně že stíháme. Cestu do Komárova pro auto zpestřuje rozhovor s postaršími trampy-světoběžníky. Na cestě domů si ještě z auta odskočíme prohlédnout přístupný OP-S-38 U Sádku a aspoň z dálky okoukneme OP-S-37 Pařížský vrch, aby byla série kompletní. Dobrým nápadem se ukáže zastávka v restauraci Skřítek, kde bude atrakcí místní pivo Huhňák a sblížení Booba se psem (samozřejmě v pro oba přijatelných mezích).

Těmito bunkry byla v podstatě završena tříletá ostravsko-opavská epizoda našeho bunkrování, takže příští rok už zase někam jinam. Podle Aladina si příště po těchto převážně rovinatých etapách zase trošku zalozíme po kopcích v Orlických horách. Ono je to ale celkem jedno, to podstatné je přeci to, že nám to spolu ještě pořád šlape!

Jessie

 

foto.giffotografie z akce: Jessie+Aladin

mapa.giftrasy našeho putování: pátek   sobota   neděle

www.gif související článek: Bunkry 2017: Bohumín - Darkovičky