Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

26. ročník Cross country (2019)

Zdá se mi to až neuvěřitelné, že již 25 let brázdíme noční okolní krajinu na kolech. I letos tomu nebylo jinak. Rozhodil jsem sítě již někdy začátkem března, ale jak už to u CC bývá, ne každý si tuto informaci zapamatoval a ne ke každému se dostala. I tak to v pátek ráno vypadalo na 4 až 5 dvojic. Jenže v pátek odpoledne mi začaly chodit SMS. Milhauz měl rýmečku, takže na smrtelné posteli, a tím přišel Prcek o kolegu. Navíc opět jsme letos potřebovali mapu Zábřežska a ne Tišnovska, kde bydlí, tak asi pozbyl tu potřebnou část motivace. Vlastík se omlouval též, ale útokem asi pěti SMS jsem ho zlomil. Jsem rád, že jel s námi (nevím ovšem, zda i on sdílí můj názor :-). Nakonec na startu byly dvě dvojice a jedna trojice. Dejva doplnil Ondra Hák, který po pár letech vynechávky opět dorazil až z dalekých Čelákovic. Janci, tj. Holli a Janek, už jsou též zkušení borci a Vlastík doplnil Jessieho a mě.

a0263ax.jpg

vítězný tým po startuPo nezbytné fotodokumentaci jsme již plni elánu, nadšení a očekávání vyrazili na první etapu, která měla cíl na křižovatce pod radkovským hrádkem. Rozdíly byly minimální a tak vzhůru do dalších bojů. Cílem druhé etapy byl rozcestník u sv. Trojice na žluté značce nad Žipotínem. Hlavní silnice byla zapovězena. Trasu po žluté již z Radkova jsme zavrhli. Dalo se zde očekávat velké množství bahna. Dvojice před námi to střihly okrajem Gruny a směřovaly dále ke starému Žipotínu. My jsme jeli tutéž trasu, ale u božích muk, odkud je mimochodem úžasný rozhled, jsme odbočili vlevo a po velice slušné cestě jsme po následném překřížení hlavní silnice a okolo vrtulí dojeli ke Trojici. Zde již čekala čtveřice a noc.

Kudy asi nejlépe?Po dooblečení a lehké svačince jsme pokračovali po staré silnici na Studenou Loučku. Čekalo nás adrenalinové zpestření, když pár set metrů ke křižovatce se nedalo jinak než po hlavní silnici. Osvětleni jsme byli dost, ale kamion valící se těsně vedle moc klidu nepřidá. Ondru a Dejva lákaly místní squaw k ohýnku. Jejich vnadami byly lahváče a to bylo pro tak ostřílené borce málo. Vidina toho, že bychom je předjeli, měla prostě větší váhu.

V krámku na Loučce jsme se opět občerstvili a venku doplnili poslední vrstvy oděvu. Čekala nás cesta dolů lesem na T-křižovatku severně od lomu a zříceniny hradu Líšnice. Sešup to byl úžasný. Ani jsem si nepamatoval z jedné jízdy před mnoha lety, že je to takový sešup. U můstku, kde byla sraz, ale čekala jen jedna dvojice. Janci se vydali svou vlastní cestou. Po chvíli se ale v lese objevila světla a pak i kola s posádkou, takže jejich ztráta nebyla citelná.

nasvětlená věznice MírovNásledně jsme měli opět překřížit hlavní silnici a dorazit do cíle etapy v Mírově. Vím, že před lety bych cíl určil před branou věznice, ale nyní to bylo jen na spodní křižovatce. Cesta lesem byla dosti do kopce, ale hlavně uhýbala špatným směrem. Podle mapy jsme měli jet po okraji lesa, jenže my se nořili stále hlouběji. Díky tomu, že jsme využívali každou trochu schopnou odbočku vpravo, jsme nakonec dorazili k silnici. Vydrápat se ke svodidlům chtělo opravdu dost síly. Když se nám to podařilo, přijížděli shora Dejf s Ondrou. Pak jsme již trefili tu pravou odbočku do Mírova a po pěkné silničce jsme dorazili do cíle etapy. Cestou nás někteří domorodci lákali k ohni, ale my opět hrdě odmítli.

Rychlými kroky se přiblížila půlnoc a my se již začali točit k domovu. Cílem následující etapy byl rozcestník modrá – žlutá na Svojanově. Při postupném startu se mezi nás vklínila dvojice maníků na kolech s batohy na zádech. Že by nějaká odnož CC? Cesta k cíli byla dlouhá a rozbitá. Kluci, co na nás čekali, si mysleli, že jsme jednoho nechali na pospas vlkům, a vyrazili jen ve dvou. Jenže to právě byli ti dva neznámí agenti. My se drželi stále pohromadě.

v džungli pod sv. TrojicíJelikož jsem vymyslel kulišárnu, tak jsme se po žluté opět vraceli na místo činu ke Trojici. Nebylo to daleko, ale tráva byla mokrá a les plný vývratů. Chvíli nám trvalo, než jsme našli cestu se žlutou značkou. Pak jsme nad námi zahlédli světla, jak uhání směrem ke Studené Loučce. Byli to zase naši známí, kteří to mezi tím objeli k vrtulím a vlastně po našich stopách se vraceli směrem na Mohelnici. My už měli svoji porci kilometrů za sebou, takže jsme vše sečetli a vyrazili po staré silnici přes Žipotín a Grunu do Linhartic, kde jsme se u našeho ještě postupně vyfotili a pak už domů do postýlek.

Letošní cesta byla možná více po asfaltu, ale když jsem ulehal, bylo něco po půl třetí a v nohách jsem měl něco přes 40 km, což byl čas i délka posledních ročníků. Jako skoro každý rok byla škoda, že nás bylo jen sedm, ale myslím, že jsme si to všichni užili. (Aladin)

Výsledky (časy někde mám, ale nejsou podstatné): 1. Dejf + Ondra, 2. Holli + Janek, 3. Vlastík + Jessie + Aladin

foto.giffotografie z akce

foto.gifJessieho nákres trasy

foto.gifHolliho záznam trasy

www.gif článek o Cross country 2018