Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

23. ročník Cross country (2016)

Letos mě nějak v mých skoro dvaapadesáti přepadla nějaká krize a už jsem to chtěl odpískat. Nakonec jsem ale v pondělí před termínem konání rozeslal skalním borcům informace. Možná škoda, že jsem nevyužil „obličejové knihy“ a neposlal info i mladším.

V pátek k večeru se nás sešlo sedm statečných. Prcek a Ondra se omluvili již v týdnu a Milhaus nás informoval o tom, že asi tak za hodinu vyjede z Brna a že by se tak někdy okolo desáté někde u Mladějova přidal. Bohužel jsme letos jeli úplně opačným směrem. Indy vytvořil trojičku s kluky-střelci Fandou a Martinem (známí z loňska), za nimi Holli a Janek a vše jsme uzavírali s Jessiem. Trasa začala první etapou po staré silnici směrem k Borušovu a končila v místě, kde končil i asfalt. Při západu slunce jsme se tu příjemně rozehřátí v pohodě sešli. Rozdíly časů byly minimální.

a0262ax.jpg

na cestě poblíž BorušovaPokračovali jsme do tzv. Měsíčního údolí a cíl byl určen na skrytém mostě přes Třebůvku za Linharticemi. Hlavní silnice byla povolena jen v nejkrajnějším případě. Střihli jsme to s Jessiem na křižovatce před Borušovem doprava a pak už nás cesta vedla celým údolím až k cíli. Zaschlé stopy po dřevařích nám trochu znepříjemnily jízdu, ale vše nahradila jízda příjemnou, uměle vytvořenou divočinou. Indy s klukama to vzal trochu jinudy, ale zákaz silnice dodržel.

Na posledním kamenném mostě za Linharticemi jsme plánovali další úsek. Cílem byla hospoda, myšleno ale nevyřčeno - palírna v Rozstání. Samozřejmě, že se vše dalo objet po silnici, ale tak nějak jsme to letos měli nastaveno terénem. My jsme s Jessiem vyráželi poslední a hned po pár metrech jsme kola protlačili na pole, kde jsme tušili cestu. Opravdu jen tušili. Cesta do kopce krajem pole se vzrostlým obilím nebyla bůhví co. Po té, co jsme kola dotlačili k cestě, se před námi mihla trojice. Pak již jsme se jen kochali výhledy na rodný kraj. K palírně jsme dorazili chvilku po Indym a jeho partě. Holli s Jankem nikde a na kraj již padala tma. Zanedlouho Holli volal, že jsou u hospody a my nikde. Netušil jsem, že je v Rozstání ještě jedna hospoda. Nebyla daleko, takže za chvíli jsme byli opět pohromadě.

Dle původního plánu jsme měli pokračovat přes Suchý Dvůr na vrchol Dubovice, což je ten kopec naproti Cimburku. Jenže zde nebyl žádný vhodný orientační bod na setkání a ještě ke všemu se tím směrem dosti zřetelně blýskalo. Nakonec jsem trasu upravil s cílem u mostu za Trnávkou. Někdo zadem lesem, někdo po silnici, ale v pohodě jsme se zde brzy sešli.

cestou-necestou k Holubí studánceDalším cílem etapy byla Holubí studánka. Cesta nebyla nijak omezena, a tak se někdo vydal po modré, kterou stejně brzy ztratil a my s Jessiem jsme to vzali po silnici na Pacov, ale před Borovou jsme to lesní cestou vzali doleva do kopce a to tak, že pořádného. Stále jsme stoupali. Tlačíce kolo mnohdy v úrovni kotníků, protože lesáci a voda se středem cesty udělali své, jsme nepokračovali nijak rychle. Směr jsme ale měli dobrý, a tak nám nic nebránilo v tom, abychom pokračovali. Přiznám se, že po několika kilometrech jsem již byl poněkud nejistý, ale na konec jsme se dostali na známé orientační místo, na jehož jméno jsme si ne a ne vzpomenout. Souvrať? Točna? Obrať? Zátoč? A ono je to „V Rejdu“. A pak už to bylo na Holubí, co by kamenem. Kluci popisovali, že se v lese svorně z modré ztratili a pak už jen bloudili, až vybloudili u studánky, kde už jsme na ně čekali. Nádherné nebe plné hvězd jsme měli nad hlavou, přesto se z dáli varovně ozýval hrom.

Zde jsme doplnili energii a vyrazili k památníku do Předního Arnoštova. My jsme jeli prašnou cestou k Pacovu. Odvodňovací rigoly, které se objeví za svitu baterky na poslední chvíli, patří k jistým zpestřením noční jízdy. Když jsme v Pacově najížděli na silnici, uviděli jsme za sebou na kraji lesa světla. Byl to Indy a jeho parta. Vzali to ale zkratkou přes pole a louky a nakonec do cíle dojeli s půl hodinovou ztrátou. Holli s Jankem se ještě v lese nechali zlákat modrou značkou a k cíli přijeli přes humna první.

debata nad mapouU památníku jsme řešili otázku, zda již domů přes Pastýřku anebo ještě jednu etapu do Mařína. Rozhodli jsme se pokračovat, protože bylo jen něco málo po půlnoci. Indy a spol to vzali přes Lípu a Zadní Arnoštov. My a Holli s Jankem jsme jeli, jak jsme předpokládali, kratší cestou lesem. Cesta to byla velmi intuitivní a musím přiznat, že mi pomohlo plánování trasy podle mapy.cz , protože nás směrovala světla vysílače. Holli s Jankem na problémové křižovatce nezahnuli správně. My jsme Mařín trefili krásně. Jen s pozůstatky hradiště, kde byl sraz, jsme si nebyli úplně jisti, ale nakonec jsme se usadili u turistického značení. Kluci postupně přijížděli. Indiovci najeli nějaké kilometry navíc, ale s nalezením cíle problém neměli.

poněkud brutální oprava pokřiveného talířePoslední rozhodnutí nás čekalo zde. Pojedeme dál po žluté do Křenova anebo společně po silnici a pak už domů? Společná cesta po silnici nám nakonec připadla jistější. Jessie trochu sýčkoval, že ta žlutá spojka je „drsnocesta“. Ale ani tak o zábavu nebyla nouze. Janek se cestou opozdil, a když jel Holli pro něj, zjistil, že Janek má tak ukrutnou sílu v nohách, že totálně zdeformoval vnitřní talíř své favoritky. Plechový „zmuchl“ úplně bránil šlapání. Na místě oprava nemohla proběhnout, tak jsme samospádem dojeli na křenovskou náves. Ovšem najít ve vzorně uklizeném Křenově nějaký kámen byl problém. Pak ale Holli odněkud přinesl větší kus betonu, který jsme použili jako kladivo a jako kovadlina posloužil obrubník. Po několika poctivých ranách se talíř začal otáčet. Pak jsme ještě museli urovnat dílčí deformace a o půl třetí jsme vyrazili na poslední společnou etapu domů. Janek celkem pelášil, tak těch 10 km uběhlo poměrně rychle. Poslední rozlučková zastávka byla u Lidlu a jen místní městská policie věděla, že jsme v pořádku přijeli domů.

Aladin

foto.gifJessieho fotografie z trasy

foto.gifJessieho zákres trasy do mapy

www.gif článek o Cross country 2015

 

Komentáře k tomuto článku