Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

25. ročník Cross country

Jako již mnohokrát sešli jsme se poslední pátek v květnu v 19:00 u klubovny. Když jsme se přitrousili všichni, vyšlo to na pět dvojic. Ondra Hák a Holli se omluvili a Nikča se přijela rozloučit a omluvit na jednokolce. Proběhlo nezbytné společné foto a pak jsme již vyrazili směrem k hasičce v Udánkách. Letos jsem si nedělal žádné násilí s tím, abychom vyjeli z města cestou, kterou jsme ještě nejeli, a tak jsme vzali zavděk „oblíbenou“ variantou. První etapa, tzv. rozjezdová směřovala pod Hřebeč k Obrázku. První zápis času byl hlášen jak jinak než ve vteřinách – zatím.

a0260ax.jpg

a0260bx.jpgDlouho jsme se nezdržovali a „Hurá!“ do cíle další etapy. Ten byl v zatáčce u brány bývalých šamotových dolů. Cesta vedla po silnici, takže uběhla celkem rychle a v pohodě. Trochu mě překvapilo, když Prcek a Milhaus dorazili k zamčené bráně z opačného směru, to je zevnitř objektu. Dejf s Jankem jim ochotně poradili, že asi třicet metrů zpět je díra v plotě. Až později mi došlo, že tyto dvě dvojice si cestu zkrátily přes haldy do kopce. Inu CC je CC a nikdo moc nikomu v jakékoli cestě nebrání.

Cílem třetí etapy byla tzv. „rozhledna dolů“, to jest Vyhlídka Nad doly. Cestu přímo jsme kvůli poddolovanému terénu uznali jako nebezpečnou, proto všichni jeli po silnici až k „Tetě“ a pak po červené k cíli. Již se hodně zešeřilo, ale vyhlídku jsme si nenechali ujít. Stála za to. Myslím si, že celkové časy se doposud lišily jen minimálně.

Následující etapa měla cíl u rozhledny na Strážném vrchu. Červená značka se nabízela, tak jsme se po ni s Jessiem vydali. Už je to hodně dlouho, co jsem tady jel na kole, takže jsem navigaci nechal na Jessiem a určitě jsem udělal dobře. K věži jistě vedou i kratší cesty, ale riziko, že někde sjedeme z kopce a pak to převýšení budeme muset pracně získávat zpět, bylo neúměrně vysoké. Cestou jsme minuli Janka s Dejfem. Janek lepil. U rozhledny byla partička mladíků z Lanškrouna, kteří tu měli oheň, tak bylo čekání trochu zpestřené. Tmu sice pročesával měsíc, ale na rozhlednu nikdo nelezl. Že by se již ozývaly první kilometry?

a0260cx.jpgNetrpělivě na nás čekalo Mladějovské hradisko, tak jsme k němu vyrazili. Po pěkné cestě jsme dojeli k silničce Nová Ves – Detřichov. Tady jsme to nasměrovali na žlutou, ale mě to nedalo a přemluvil jsem Jessieho, abychom jeli po červené. Neměl jsem to dělat. Červená zmizela v lese a pokračovala dál po nepěkné rozryté cestě. Věřím, že Jessie mě v duchu proklínal, ale nevrátili jsme se. Asi po kilometru a půl trmácení jsme natrefili na pěknou cestu. Hledali jsme tu správnou odbočku a stále se vzdalovali směrem na Helvíkov. Naštěstí jsme potkali Vlastíka a Boba, kteří již téměř v Helvíkově byli. Při zpáteční cestě jsme červenou našli a po necestě jsme dojeli až k odbočce zelené, odkud to pak již bylo „jen“ z prudkého „karamba“ kopce na hradisko. Ani jsme se nedivili, že tu už všichni čekali.

Někdo brblal, když jsem jako cíl další trasy určil trpíkovské tábořiště, ale je tu pitná voda, kterou jsme potřebovali a taky – mě se neodporuje. Co jsme předtím sjeli ke hradisku, to jsme museli vytlačit zpět, ale pak to už frčelo po pěkné cestě okolo lesáckého srubu dál správným směrem. Jen včas zabočit. Odbočku jsem trefil a po chvilce hledání i tu další. Až na zbytky větví na cestě jsme bez problémů dojeli až na táborovou louku. Zde již čekal Kulda s Dobim, kteří jeli podobně, ale neodbočili a přijeli od silnice. Shodli se na tom, že nikdy netušili, že cesta od nádraží k táboru je tak dlouhá. Za chvíli přijel Bob a později i Vlastík. Prcek a Milhaus a Dejf s Jankem se nakonec objevili také.

a0260dx.jpgZde jsme sečetli výsledky a rozhodli se, že pojedeme domů. Chvíli jsme v Mladějově váhali, zda pojedeme po silnici na Rychnov nebo zadem poli do Kunčiny, ale nakonec jsme se rozhodli jet zadem. V Kunčině jsme se Milhausem už ke zkratce ukecat nedali a po rozloučení se s ním jsme jeli po silnici domů. Kluci se postupně odpojovali, až jsme zůstali s Kuldou a Prckem sami. Prcek „spal“ v autě u Klubovny a my doma v postýlkách. Ve tři bylo po všem. Letos jely tyto dvojice: Kulda – Dobi, Milhaus – Prcek, Dejf – Janek, Vlastík – Bob a Jessie - Aladin. Myslím, že nikdo neměl vážnou havárii a až na nějaké to lepení a neplánované ulehnutí vše dopadlo dobře. Najeli jsme cca 50 km, samozřejmě každá dvojice trochu jinak.

Aladin

PS. Po té, co se zřejmě Kulda s Dobim pozastavili nad časem Vlastíka a Boba, Vlastík prohlásil: „No hoši myslím, že když si sečtete váš věk dohromady, tak nepřekonáte ani věk jednoho z nás!“

foto.gifJessieho fotografie z trasy

foto.gifHolliho fotografie ze startu

www.gif Kubova GPS-trasa na mapě (do obrátky v Trpíku)

www.gif článek o Cross country 2017