Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Železný kruh 2016

a0259ax.jpgDvacátý první Železný kruh připadl na 25. – 27. listopadu 2016. O obligátní přípravné fázi, během které se podařilo uspokojivě vyřešit zásadní filozofické otázky, jako jaké pivo budeme pít a co k tomu přikusovat, jsme se konečně v pátek sešli „v pět U plynu“. My tentokrát znamenalo Aladin, Milan, Boob, Mirek, Martin, Pavel, Pepa, Zdenek a Jessie. Cesta lesem přes kopec dopadla i tentokrát dobře, což je při tom věčném chození potmě bez světla čím dál více s podivem. Chvíli po půl sedmé jsme si už v chatě na Kvíčalce připíjeli na šťastné shledání, tedy s výjimkou „mlaďochů“, kteří se klasicky došourali až po tradiční páteční vaječné večeři, letos podpořené výbornými kuřátky. Okolo deváté nás opět přijel zkontrolovat Vojta, aby zjistil, že vše je v nejlepším pořádku. Tedy až na to, že byl konstatován nezadržitelně pokračující rozpad některých osobností. Vždyť např. takový Čičák ani za těch bratru dvacet let ještě nepobral (nebo už nepobral?), že Železný kruh VŽDYCKY začíná poslední pátek v listopadu, aby se pouze telefonicky omluvil, že si to spletl a podle zlých jazyků prožil víkend na Kvíčalce o týden později s družinou světlušek!

a0259bx.jpgPáteční večer se dobrým jídlem, pitím i pohodou protáhl dlouho do noci… a byla sobota ráno. Jako sobotní hlavní program připravil Aladin menší prověrku branné zdatnosti členů Železného kruhu – vždyť marná sláva, stále jsme držiteli vojenských knížek, doba je čím dál nejistější a kdyby vlast, nemaje připravených mladších ročníku, zavolala… došlo by na ty zkušené. „Kvíčalovská stezka odvahy“ klasicky sestávala z běžeckého okruhu kolem tábora a sedmi traťových samoobslužných kontrol. Hned kousek od startu u chaty čekala u kuchyně náročná zkouška intelektu (šifrování). Zejména ti, kteří si doma po večerech šifry pravidelně neopakují a mohli tak uplatnit jen torza znalostí z chlapeckého věku, zde byli řádně potrápeni. Dalším náročným testem byla správná identifikace záhadné postavy na obrázku. Zde se mnozí nechali splést až neuvěřitelnou podobou a ruskou ženštinu zaměňovali s kamarádem Martinem. Po náročném vyběhnutí svahu následovalo překonání dřevěné kozy, přecházející do určení azimutu další trasy buzolou. I když se přitom z některých trochu kouřilo (horkem?), k následující střelbě ze vzduchovky dorazili všichni. Při vlastní střelbě jsme se pak neplánovaně rozdělili do dvou základních skupin podle toho, kdo bez brýlí viděl terč a neviděl mušku, a naopak (první skupina byla početnější). K naší cti budiž řečeno, že (něco) zasáhli všichni a někteří téměř vzorně. Poté, co nechal účastníky namlsat seběhnutím kopce k „opičárně“, zařadil Aladin zákeřně šplh na laně. A zde se oddělovalo zrno od plev, zde se rozhodovalo o pořadí. Marná sláva, dostat zasloužilá bříška či vyglajdané klouby do požadované výšky nebylo jen tak. Tady je určitě výrazný prostor zlepšování. Naopak následující hod granátem nebyl většinou pro zkušené kvíčalovské granátníky žádný problém. Pokud jde o výsledky, vyhrál Zdenek (jako zamlada často :-), další pořadí i s komentáři a gratulacemi si můžete poslechnout ve videu.

a0259cx.jpgSamozřejmě jsme kromě branného soutěžení nezapomínali ani na běžné železnokružní aktivity jako je vaření, konzumace pochutin, hraní a zpěv (dá-li se tomu tak říkat), klábosení, špičkování atd. atd. Odpoledne jsme ještě zvládli výšlap za Spálený vrch a malou vzpomínku na nedávno zesnulého Martina Sekaninu (a další chybějící Kvíčaláky) u improvizovaného pomníčku, který mu na Kvíčalce vytvořili kamarádi-Lvíčata. Pak už nás tma zahnala do chaty, ale špatně nám zde rozhodně nebylo…

a0259dx.gifUž devátým rokem je součástí setkání Železného kruhu natáčení videa. Po předchozích čím dál více náročnějších projektech jsem se rozhodl sobě i kamarádům jednou trochu ulevit a natáčení tentokrát maximálně zjednodušit (žádný scénář, všechno točeno „na první dobrou“ apod.). Také byly vyslyšeny hlasy, že na našem devátém videu už by "herci" konečně mohli promluvit. Takže si chlapci „zahráli“ sami sebe (posuďte sami, jestli nebylo lepší, když nemluvili :-) a místo tradiční grotesky vznikl spíše dokument o setkání party postarších chlapců. Věřím ale, že i tenhle „návrat ke kořenům“, hodně vypovídající o tom, jak to na Železném kruhu chodí, není nudný a pobaví aspoň tak, jak jsme se u jeho natáčení bavili my. Jinak v klidu – příště už zase budeme dělat „umění“ :-)

Nad nedělním ránem, ať si to člověk chce nebo nechce přiznat, už visí stín odchodu. Takže dojíst, dopít, dovyprávět, dozpívat, nasekat, nanosit, uklidit, naložit a vyrazit… domů. A když se na okraji města loučíme, vsadil bych se o hodně, že každý už se vidí, jak za rok zase „zalamujem palce“ v pátek „U plynu“. Ještě že každý další rok je kratší…

Jessie

PS. Zrovna když jsem dopisoval tento článek, přišla smutná zpráva, že zemřel písničkář Wabi Daněk. Není snad třeba velkých slov – ať je tu s námi ještě dlouho ve svých písních, které se dál budou hrát u táborových ohňů. Aspoň u toho našeho určitě. V souvislosti se Železným kruhem mě hned napadá třeba verš „doma nemám stání, už od jarního tání cítím, že se blíží listopad“ – ten člověk věděl, o čem píše a zpívá…

foto.giffotografie z akce (99 ks)

video.gifvideo Železný kruh Live! na YouTube (17:34)

související články: Železný kruh 2015   archiv Železného kruhu