Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Kvíčalovské přezdívky 14: Jiřka

Jiřina Holešovská (Drastíková)

A0258ax.jpgA0258bx.jpgBylo to tajemné. Aladin nám sice nic moc neřekl, ale my s Kidem tušili, že se něco děje. Až později z něj opatrně, jako by se obával nám to sdělit, vypadlo, jak na zábavě tancoval s děvčetem, které znal ze školky. Všiml jsem si, jak to opětovně prožívá, v očích mu zbyl kus toho večera a on si jej hýčkal a nechával pro sebe.

My jsme Jiřku neznali, proto byla pro nás nová, neznámá a tajemná. Brzy se ukázalo, že je pohodová, se smyslem pro humor. Nebyla to klasická Kvíčalačka, ale již záhy jsme poznali, že do naší party zapadne. Rozhodně ji nevadilo toulat se světem s rancem na zádech a s písničkou na rtech, což jsem měl tu čest poznat na naší výpravě do rumunských Transylvánských Alp. Cesta horami byla obtížná a nemilosrdná, každý se pral sám se sebou, a tam jsem asi Jiřku poznal nejvíce. Rvala se s každým metrem převýšení, na zádech cítila každé deko batohu, nic jí hory neodpustily… Odměnou jí i nám byl nádherný západ slunce nad černou horou, kde proti bezmračné obloze a zapadacímu slunci šel po hřebenu hory černý hřebec. V němém úžasu jsme zírali a hltali každý kousek toho okamžiku a ukládali si jej do paměti. A já tam poznal, že i ta mimořádně praktická Jiřka je romantik a snílek.

Věřím, že i ona v nás poznala dobré a spolehlivé kamarády, duše upřímné. Jsem rád, že to tak bere, byť to s námi někdy nemá lehké.

"Jiřko, až zase někdy, tak si dáme tu našu... :-)"

Boob

A0258cx.jpgA0258dx.jpgTak má milá žena v nejbližších dnech dosáhne na 2x25 let. Již víc než polovinu svého věku je mou souputnicí na všech možných akcích, které mne napadnou. Z počátku pěšky (Kokořín , Cesta za Soví jeskyní z Liberce do Rumburka, Expedice Fagaraš), na kole (Vysočina, Český Ráj), pak již s rodinou po všech koutech naší vlasti a nyní pokračujeme již bez dětí.

I když si to moc nepřipouští, i do jejího života stále zasahuje Kvíčalka . Nejdříve v dobách předskautských se na táboře podílela na přípravě programu. Při jednom pokladu zahrála roli ztraceného děvčete tak dokonale, že vyděsila Karla a Laďu tak, že ji odvezli z Trnávky na tábor. Pak to vše prasklo a ona letěla do Bahňáku.

Málo která žena absolvovala celý tábor v sedmém měsíci těhotenství a následně dva roverské tábory OSTEN s kluky 5 a 3 roky starými, celá rodina v jednom stanu. Navíc zde krmila asi 25 hladových krků. No a pak již nastalo období vaření na vlčáckých táborech, kterých už bylo k letošku devatenáct. Když ji chci poškádlit, říkám jí „bořička kvíčalovských tradic a mýtů“. Díky její vrozené praktičnosti nemyjeme ešusy jehlíčím. Sprchování dětí pod chatou byl též její nápad. Zapalování táboráku v kruhu stojících okolo ohně, nikoli na hřišti… a další a další nápady, které zpestřují a obohacují náš vlčácký život. V neposlední řadě pak Jiřčiny pilulky proti stesku (lentilky), na ty si vzpomene mnoho generací vlčat.

Jedno je jisté, i když se za Kvíčalačku a skautku nepovažuje, těch 30 let v dobrém i zlém se jí určitě dostalo pod kůži. Děkuji Ti, má milovaná ženo, za prožitá krásná společná léta, ať to bylo kdekoli, a věřím, že jich ještě mnoho bude.

Aladin

pdf.gifJiřka v 16 obrazech

související článek: Kvíčalovské přezdívky 13: Westman Setinka