Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2017: Bohumín - Darkovičky

a0256ax.jpgKdyž jsem psal „zvadlo“ na letošní bunkry, zalovil jsem v paměti a zjistil, že to bude naše 17. výprava. Účastníci se mění, ale bunkry stojí dál. Již na Železném kruhu projevili zájem i Pavel s Pepou, takže nakonec nás mělo jet sedm. Nemoc si vyžádala dvě oběti, Vlastíka a Jessieho. Kulda se rozhodl na poslední chvíli naše řady rozšířit.

Vyrazili jsme auty na základnu do Kunčic pod Ondřejníkem. Zde jsme vydatně pojedli a popili. Dlouho do noci jsme klábosili a filozofovali. Někdo až do tří. Budíček byl ráno v šest a po snídani jsme vyrazili na nedaleké nádraží. Cesta do Bohumína proběhla dle plánu a i na autokafíčko zbyl čas. Z nádraží jsme se vydali k prvnímu bunkru MO S-2 . Jeden člen protestoval, že jsme bez povšimnutí minuli asi tři bufety, tak jsme museli podruhé posnídat v autobusové zastávce.

Dvojku jsme našli skoro na zahradě jedné chatky, kterou hlídal statný bernardýn, „bo su tu cigani“, jak řekl jeho majitel. Poblíž rybníka se nacházela MO S-3. Vnitřně zahumusená od místních. Zase zpět přes dálnici a podél vysokého betonového plotu k MO S-4. Ta se nachází na okraji Bohumína u fotbalového hřiště. Přes silnici a stále podél plotu jsme minuli řopík a okolo kruháče jsme přišli k pravému křídlu MO S-5. Původně byla pětka rozdělena tratí, teď je na jeho střeše silniční přivaděč k dálnici. Uměle vytvořeným tunelem jsme se dostali na druhou stranu k levé části pětky. Museli jsme přeběhnout koleje a okolo svodidel pokračovat dál na západ.

a0256bx.jpgPorušením všeho možného jsme se dostali přes Odru (po dálničním mostě). Oklika k lávce byla příliš daleká. MO S-6 byla hned za mostem. Opět humus. Posledním křížením jsme po mostě k nedaleké vesnici přešli dálnici. Prohlédli si MO S-7 a rychle pryč od civilizace. Po zelené značce jsme směřovali k naučné stezce po opevnění. Cestou jsme minuli první postavený srub u nás - MO S-8.

Konečně jsme sešli z asfaltu a lesní cestou jsme narazili na MO S-9. Zde jsme si odpočinuli a poobědvali. Pepa vytáhl už asi čtvrté pivo. Vzhledem k velikosti jeho batohu jsme všichni žasli nad tím, kde to pivo pořád bere. Cestou jsme minuli MO-S10 a na křižovatce se dověděli, že na MO S-11 probíhá prohlídka. Parta nadšenců skutečně tuto pevnost již několik let udržuje a zvelebuje. Výklad byl zajímavý a kluci si ověřili, že jim nekecám.

Po lesní cestě jsme šli dál k cíli dnešního dne. Stejný les, stejná cesta, hodně podobné bunkry MO S-12 a MO S-13 nás tak zmátly, že jsme ztratili pojem o počtu a číslech. Ještě na křižovatce u kraje lesa jsme si prohlédli MO S-14. Po polní cestě jsme došli k MO S-15, která stojí na konci vesnice Markvartovice. Udivil nás velký počet aut, ale nikde ani noha. Jen jeden maník nám řekl, že jsme měli přijít tak před třemi hodinami. Parta „keškařů“ se domluvila a snažila se aspoň částečně „patnáctku“ vyčistit. Odvezli pět vleček praček, ledniček, sedaček a matrací. Přesto v „diamanťáku“ zůstala tak metrová vrstva nepořádku. Nezbývá než doufat, že jejich práce nebyla marná, že někdo najde sílu to dočistit a že to vydrží takto co nejdéle. Dále za vesnicí stojí MO S-16, slušně zabydlená bezdomovci – nikdo nebyl doma – naštěstí? Myslím, že Pepa vytáhl poslední šesté pivo.

a0256cx.jpga0256dx.jpgV lese na mírném kopci jsme nalezli zcela rozstřelenou MO S-17. Utržený strop leží posunutý asi o dva metry a celým bunkrem je vidět skrz. Jedná se o výbuch ruskou armádou ukořistěné munice. Původně jsem myslel, že zde někde přenocujeme, ale nepozdávalo se nám to tu. Šli jsme, již notně unavení, dál po silnici k MO S-18, která je již součástí muzejního areálu Darkovičky.

Bob se vydal na obchůzku okolí a našel nám slušné bydlení v zamřížovaném altánku. Byli jsme všichni rádi, že si můžeme sednout. Padl několikrát návrh, že restaurace „U šenkýřky“ v Darkovičkách má otevřeno. Jak jsme ale sedli, tak už se nikomu moc nechtělo. Pepa i vyrazil, ale zanedlouho se vrátil se slovy „můžu se na to ...“

Po bohaté večeři, čaji a kávě jsme polehali za lavičky a pod stůl a všichni nám mohli... Noc byla, až na nějaké chrupkání a Bobovo mlaskání, klidná. Bob nesmí příště večer kávu, pak nespí.

Ráno jsme nikam nespěchali. Spali jsme nedaleko muzea a přítel „Gůgl“ nám oznámil, že otevírají až v 11:00. Snídaně byla stejně bohatá jako večeře. Vše jsme po sobě i druhých uklidili a na čas jsme přišli k MO S-19. Pár fotek před tanky, pokec se šéfem muzea a už jsme mohli jít na prohlídku. V muzeu je vidět léta práce, přece jen je to nejstarší bunkrácké muzeum u nás. Také to, že je zastřešeno, tuším Moravskoslezským muzeem, mu pomohlo. Průvodce, leč mladý, byl celkem schopný, některé informace byly pro mě nové.

a0256ex.jpga0256fx.jpgPopadli jsme batohy a okolo MO S-20, kterým budeme příští rok začínat, jsme procházeli Darkovičkami. Zastavili jsme konečně „U šenkýřky“. Šenkýřka sice byla vcelku pěkná, ale měla jen tekutiny. Trochu nás tlačil čas, tak jsme svižným tempem proběhli Hlučínem s malou zastávkou na nanuka v Lídlu. Všichni až na Pepu - ten si doplnil zásobu se slovy: „Něco přivezu domů a řeknu – vidíš, ani jsem to nevypil“. Vlak z Děhylova jsme stihli tak akorát a jen s jedním přesedáním jsme dojeli do Kunčic pod Ondřejníkem k autům. Rozloučili jsme se s Dášou a Danem. Pojedli jsme na nám známé „Skalce“ a frčeli domů.

Akce se zúčastnila Kebule, Pavel, Pepa, Bob, Kulda a Aladin. Byly to bunkry, kde se nejvíc chodilo po silnici. Víme, co je to „ bunkrová káva“. Viděli jsme první bunkry, co byli u nás postaveny. Byly většinou vybaveny sólo kulomety a sólo kanony bez kulometů. Převážně jednopatrové, ale kupodivu až na sedmnáctku zachovalé, nerozstřílené. Nálada výborná, myslím, že jsme se skvěle doplňovali a že všichni dorazili domů unaveni, ale spokojeni.

Aladin

 

foto.giffotografie z akce: chronologický výběr

mapa.gifmapky z putování: letecká   orientační

www.gif související článek: Bunkry 2015: Staroměstsko

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.