Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

22. ročník Cross country

a0254ax.jpgV pátek 12. června 2015 jsme se sešli k další jízdě noční krajinou. Jak už to bývá, ještě v týdnu to vypadalo na velký počet dvojic, ale nakonec se nás sešlo celkem obvyklých tři dvojice a jedna trojice. Stará parta Jessie, Dejv a Aladin, Milhaus a Prcek a s Indym tři mladí střelci (Peťa, Fanda a Márty). Jeden z nich celkem odvážně jen bermudách, triku a s taškou od noťasu přes rameno.

Jelikož nebylo již na koho čekat, vyrazili jsme nezvykle brzy – něco před osmou večerní. Cílem bylo Peklo. Na rozehřátí nám mnohým ten kopeček stačil. Časy se pohybovaly okolo 15 minut a někdo si nechal napsat i vteřiny s desetinkami. Všichni jsme se následně shodli – spíš jsem všem nakecal - kde se nachází utěchovské hradisko a pak jsme se vydali na druhou etapu. Křížli jsme starou cestu na Kvíčalku a pokračovali směrem na západ přes hřeben. Rozbitá cesta po lesácích nám připadala měkká a pocit, že vyjedeme sotva za křižovatkou na Boršov ještě měkčí. Dali jsme se tady po vrstevnicové cestě s tím, že určitě zatočí na louky nad Útěchovem. Nezatočila. Zmizela. Pokračovala jen do kopce. Co se dalo dělat? Začali jsme stoupat lesem a cesta nikde. Když se k nám z hora připojil Prcek s Milhausem, bylo jasné, že musíme dolů, Boršov neboršov. Nakonec jsme něco jako cestu našli a přes dosti dlouhý úsek kopřiv jsme konečně vyjeli na luka nad Útěchovem. S Dejvem jsme se shodli, že prodírat se na konci cesty tak 20 metrů, tak na tu cestu natrefíme taky. Jessie si jen posteskl: „Pár metrů za barákem, ve dne a my zabloudíme!“.

a0254bx.jpgPak už jen lehce a s přehledem jsme to vyšlápli na „hradiště“. Kluci koukali do mapy pečlivěji než já a našli hradisko na vedlejším kopci. Na mnou určeném místě jsme se ale sešli všichni. Cilem další etapy bylo rozcestí pěti cest na spojnici pod Hřebčem. Takže dolů na okraj Loučky a doprava cestou k lesu. Ta byla kupodivu v pohodě. Kousek v lese jsme natrefili na Indiho a Peťu. Společně jsme vytušili cestu dál a po několika kilometrech jsme dojeli k cíly. Zde jsem přišel na to, že Jessie s Dejvem jsou někde v dáli. Důvodem byla Jessieho prázdná duše. Mezi tím než kluci přišli se Indymu ozval Fanda a Márty slovy: “Ty jo, my jsme někde v lese. Ty tři dědci nám někam ujeli a my nevíme kudy dál.“ Indy je upozornil na to, že má hlasitý odposlech a že dědci to slyší :-) Dejv se pozastavil nad tím, že i on je už považován za dědka. Na křižovatce jsme se potkali opět s minimálním rozestupem. Pokračovali jsme nad Janůvky na setkání červené se silnicí. Všichni se po zdolání nekonečné lesní cesty dali po silnici do kopce směrem na Pohledy, jen Fanda a Márty to šmikli přes Křenov. Chvíli jsme na ně čekali. Prcek to využil k zalepení kola. Stále bylo velké teplo a na severu se stále blýskalo.

a0254cx.jpgČekala na nás Horákova Lhota, kterou měli za války problém najít i Němci. Sešupli jsme po silnici Rudnou. Minuli lesní odbočku na Želivsko a hurá odbočkou do cíle. Silnice nic moc a po dlouhém sjezdu mi připadala tak nějak nekonečná. Všichni zde již čekali. Cedule nikde, ale památný strom se přehlídnout nedal. Věděli jsme určitě, že jsme na místě. Prcek opravoval původní lepení. Zvláštní bylo, že rozdíl časů první a druhé hlídky byl stále jen jednu minutu. Že by byla před námi etapa pravdy? Jeli jsme lesem do Horního Smržova. Cesta byla značena jako cyklostezka, ale kdo někdy jel v noci na kole po značkách, tak ví, o čem mluvím. Na návsi před muzeem se sešly jen tři hlídky. Prcek a Milhaus nikde. Po půl hodině a kontrolním telefonátu se přiznali, že navštívili Želivsko, ale že už se vracejí zpět správnou cestou.

a0254dx.jpgJessie nás před etapou do Slatiny varoval před kopcem Roubanina, že by se to dalo přeložit jako Raubířina. No, vyšlápli jsme to. V cíli jsem navrhl dva plány a světe div se, vyhrál ten, že jedeme společně domů… Ještě, že jsme se dohodli na zastávce v Křenově u pranýře, protože v klucích střelcích chytil střelný prach, a ač vypadali velmi sklesle, jakmile se domákli, že jedeme domů, zmizeli směrem severním. V Křenově jsme ještě učinili pokus o společné foto, pobavili pekaře a pokračovali v cestě. Na kruháči jsme se loučili asi ve čtvrt na čtyři za řevu ptáků. Na východě byl světlý pruh a bylo příjemně teplo.

Na závěr – těžké je vyhledat trasu, která není příliš poskvrněna některou cestou minulou. Dle záznamů jel Milhaus po 16.-17. (jedna účast je nejistá, tj. nepamatuji si ani já ani on), Dejv a Prcek podvanácté.

No tak asi příště teda zase. P.S. Jak by řekl Jessie: „Je to skoro už dvakrát vonehdá.“

Aladin

foto.giffotografie z akce

www.gif Indyho GPS-trasa na mapě

www.gif Jessieho nákres trasy do turistické mapy

www.gif článek o předcházejícím 21. ročníku Cross country (2014)