Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2015: Staroměstsko

a0252ax.jpgLetošní putování naší bunkrácké party po předválečném čs. opevnění nás o víkendu 15. - 17. května 2015 přivedlo do okolí Starého Města pod Sněžníkem. Páteční přesun vlakem proběhl celkem dle plánu po trase Moravská Třebová (14:08, Aladin a Jessie) – Česká Třebová (přidal se Boob) – Zábřeh na Moravě – Hanušovice - Vysoké Žibřidovice (16:14). K cestování snad jen malou poznámku – pozor na Zábřeh! Jednak jsem na místním nádraží už potřetí měl problém s kávomatem (tentokrát sice obsah vydal, ale byla to žbrnda), jednak tu mají takovou zákeřnou železniční specialitu – přijede vlak, je nepozorovaně rozdělen a každá část poté vyráží jiným směrem (ještě že jsme s sebou měli Aladina)!

a0252bx.jpgZnalci našich výprav pravděpodobně při slovech „Vysoké Žibřidovice“ zpozorněli. Ano, jednou jsme tu už (v roce 2010) začínali, abychom po červené vystoupali (ve finále strmým „karamba kopcem“) ke srubu na Prudkém potoku a po dosažení hřebene Sušiny po něm postupovali západním směrem na Králiky. Letos nás čekala trasa směrem východním, tedy na Staré Město. Dvouhodinové sedmikilometrové stoupání ke srubu (950 m n. m.) jsme tentokrát zvládli celkem v pohodě, obzvláště když nám Aladin kamarádsky vysvětlil, že do „karamba kopce“ jsme se minule škrábali v podstatě zbytečně (!) a že ho můžeme víceméně obejít. Po příchodu ke srubu jsme s úlevou zjistili, že jeho okolí sice výrazně „vyčistila“ nedávná kalamita, ale jinak je vše při starém. Po osvěžující koupeli v ledové vodě potoka, kterou Boob vtipně komentoval slovy válečného týdeníku „i v náročných bojových horských podmínkách si horská brigáda wehrmachtu dokáže udržet osobní hygienu na vysoké úrovni“, jsme rozvěsili okolo ohniště propocené prádlo a pustili se do večeře. Poklid zasloužené siesty přerušil nečekaný příchod čtveřice „domorodců“ do srubu. Jak velké bylo asi jejich překvapení, když otevřeli okenici a spatřili naše „cikánské ležení“? Táborníci ze Šumperka to ale naštěstí vzali naprosto v pohodě a skončilo to společným přátelským posezením u večerního ohně (a pak, že už dobří lidé nejsou). Asi v deset jsme před sílícím studeným větrem ustoupili do našeho předem připraveného plachtového přístřešku.

a0252cx.jpgNoc byla chladná (ráno Aladin naměřil jen 4 °C) a vítr protivný. Asi i proto jsme v sobotu ráno vstali poměrně časně a po rozmrznutí, vydatné snídani, sbalení, rozloučení… jsme vyrazili dál podél Prudkého potoka směrem na Mokřiny. Velmi pěkné a fotogenické prostředí horské bystřiny s kamením, vývraty, vodopádky a tůňkami lákalo k častému focení. Okolo desáté jsme konečně dosáhli hřebene a nalezli první betonový řopík, tedy z pohledu pravověrného bunkráka „podměrečný“ nejmenší srub pro pěchotní družstvo. V první části našeho sobotního putování jsme ale „byť jen“ řopíky nepohrdli, neboť velké sruby tu buď vůbec nebyly plánované, nebo se před válkou nestihly postavit. Na ty první „pořádné“ jsme si museli počkat až do odpoledne. Za krásného jasného počasí, a tedy i pěkné vyhlídky, je zatím aspoň z dálky dychtivě sledujeme na protějších kopcích („…to chceš fakt říct, že až támhle půjdem?!“).

a0252dx.jpgPo úmorném sestupu do údolí (ano, i dlouhý sestup s těžkou bagáží může být úmorný), průchodu Stříbrnicemi a obědové zastávce (hovězí polévka na vařiči) konečně přicházíme k velkému bunkru, který lze prozkoumat i zevnitř (StM-S-30 Potok). Při dalším postupu lehce „škrtáme“ okraj Starého Města, kde při zaslouženém kofolo-nanukovém osvěžení na místním hřišti zblízka zjišťujeme, že někteří mladí fotbalisté a zejména jejich početní příznivci v publiku pravděpodobně nebudou Brazilci :-) Další víc jak dvouhodinová pasáž by se dala stručně popsat slovy „s kopce do kopce, od bunkru k bunkru“, ale nutno zdůraznit, že moc pěknou krajinou („to není země, to je zahrádka…“). Na legendární „kochací monolog“ doktora Skružného prostě nešlo nevzpomenout, obzvlášť když byl podpořen nádherným rozhledem (a kafíčkovou přestávkou :-) u srubu StM-S-33 Lesík. V zájmu přesnosti je třeba dodat, že nekochajícího se a nekafujícího Booba na chvilku přemohl spánek. Nelze se mu ale vůbec divit, neb naše již nemladá ramena, záda, nožičky… prostě celé tělo již opřekot vysílaly varovné signály, že už by to pomalu mohlo stačit. V jakémsi posledním vzepjetí jsme zdolali zbývající kilometry a okolo sedmé složili bágly i kosti u srubu StM-S-50 U trati, kde jsme měli přenocovat. Asi není divu, že po bohatýrské večeři a stavbě přístřešku (Noři věštili nad ránem přeháňku) jsme šli už před desátou na kutě. Zima tentokrát nebyla (ráno asi 11 °C), zato nás budila žízeň a „hlasitý spánek“ nejmenovaného plantážníka.

a0252ex.jpgV neděli ráno přijel autem Zdenek, který s námi absolvoval asi dvouhodinový okruh po zbývajících bunkrech nad Brannou, samozřejmě včetně nezbytného bunkráckého (rychlo)zaškolení. Po obědě „Na Červeném potoce“ jsme se na zpáteční cestě ještě stavili v Králíkách na známém pěchotním srubu K-S 14 "U cihelny“, aby Zdenek viděl i nějaký rekonstruovaný a vybavený bunkr, ne jen ty poničené či nedostavěné. Postupně jsme vyložili Booba, Aladina, mě… a někdy kolem třetí odpoledne se „Bunkry 2015“ staly minulostí.

Co dodat závěrem, než bylo to pěkné, bylo to fajn. Ne že bychom si nemákli, vždyť cca 15 kg netahá našinec „horem dolem“ na hrbu každý den a našlapali jsme odhadem tak 30 km. Počasí nám letos přálo (proti loňsku učiněný zázrak), nikdo nedošel žádné újmy a k mnoha starým přibylo pár nových „příběhů“. A přínos tohohle plahočení? Kromě objevování nedávné historie asi hlavně unavená, někdy možná trochu drsnější, chlapská pohoda. Sem tam prostě není marné si hrábnout trochu níž, aby si člověk lépe přerovnal hodnoty a více si vážil toho zdánlivě samozřejmého. Takže „kluci, dík“ a doufám, že příští rok zas. Neprozkoumaných bunkrů nám pomalu ubývá, ale jak jsme se shodli, i cesta může být cíl ;-)

Jessie

foto.giffotografie z akce: Jessie Aladin

mapa.gif mapka s přibližnou trasou putování

www.gif související článek: Bunkry 2014: Sedloňov - Borová