Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Kvíčalovské přezdívky 12: Karel

Karel Rozbořil

Životní jubileum jako ideální příležitost k medailonku dalšího významného člena naší kvíčalovské party.

A0243ax.jpgA0243bx.jpgJá osobně jsem Karla poprvé poznal na mém prvním (1976), možná druhém táboře (1977). Dle mé, již chabé paměti, se vrátil z vojny, nebo byl doma na "vopušťáku". Mně, čerstvému Táborníkovi, připadal… no, upřímně... jako děsně divnej chlap! Všady ho bylo plno, řval na celou Kvíčalku, furt mával rukama, s každým se znal a mně tehdy přišlo divný, že všichni znají jeho!

Až později jsem poznal a pochopil, že je to veselá kopa, že pomůže, kde může, ztratí i vážné slovo s námi mladšími. Naučil nás mnohé z "tábornického řemesla" a pro mě neodmyslitelně patří ke Kvíčalce. Přeji dnešním skautíkům, aby měli možnost nečekaně při táboráku uslyšet "Jackův smích" v Karlově podání - pro mnohé kvíčalovské generace zážitek nadosmrti. Vzpomínek v souvislosti s Karlem je mnoho, namátkou táborové písně u ohně, Karlova motorka a zásobování tábora nejen masem, Karlova práce na táborových stavbách, Svojšický slunovrat, bezkonkurenční Aztécký náčelník (asi nejdrsnější „Azték“ všech dob - mám vlastní zkušenost, když jsme s klukama narazili na Jirku Stloukala a v zápětí jsem v letu objal vzrostlý smrk). Karel nás Kamzíky i jeden čas vedl v oddíle... no a jak jsme postupně dorůstali věku, tak se i našla příležitost sem tam okusit něco ostřejšího (to už nám bylo 18 let a víc!). Taková vánoční besídka u Rozbořilů - dodnes na to vzpomínám :-). Teď, když píši tyto řádky, tak si uvědomuji, že těch „událostí“ s Karlem bylo tolik... že se to prostě nedá jen tak najednou napsat.

A0243cx.jpgA0243dx.jpgMám-li však vyzdvihnout věci, které pro mě, a snad i pro ostatní, jsou ve vztahu ke Karlovi asi ty nejdůležitější, tak musím zmínit jeho vztah k nám mladším. Bral nás vždy jako jen o něco mladší kamarády. Seřval nás za lumpárny, pochválil za to, co se povedlo, a poklábosil s námi, když bylo potřeba. A toto pro mě bylo, je a věřím, že po další dlouhá léta bude to, proč je Karel u Kvíčaláků tak oblíben a ceněn a proč si našeho přátelství velice vážím.

BooB

Boob to napsal od srdce, výše uvedené řádky by stačilo jen podepsat. Pokud by si snad někdo položil otázku, zda článek o Karlovi patří do naší série „Kvíčalovské přezdívky“, tak určitě ano. Jednak už se zde dávno nepíše jen o přezdívkách, a taky, když se mezi Kvíčaláky řekne „Karel“ bez dalšího rozlišení, každý ví, o kom je řeč, i když na Kvíčalce bylo/je Karlů více. A ke Kvíčalce Karel prostě patří po celé její novodobé dějiny – nejdříve jako skautík, později jako vedoucí, neúnavný dříč, traktorista, zásobovač, recesista (a že jsme se těch „psích kusů“ nadělali!)… a legendární táborový kuchař. Určitě také nelze nepřipomenout jeho působení u dívčího oddílu „v osmdesátých“. Jel-li na výpravu s děvčaty také Karel, určitě se o ně nikdo nebál (jen blázen by něco zkoušel :-). Přitom pod „drsnou slupkou“ dobrej chlap, přítel do pohody i nepohody, kamarád. Určitě ne náhodou k nám o cca dekádu mladším měl vždy blízko, ať už v polohách vážných, tak i teď zcela nevážných. A jelikož bezprostředním podnětem tohoto článku jsou Karlovy aktuální šedesátiny (jak že je to dlouho, co jsme na Kvíčalce společně slavili tu tvoji třicítku?), dovolím si mu za sebe i vás ostatní popřát do dalších mnoha let zdraví, pohodu, optimismus, spoustu vydařených výjezdů Pánské jízdy… prostě „Žij dlouho a blaze!“ :-)

Jessie

pdf.giffotomedailonek aneb Karel v 18 obrazech

pdf.gifKarel ještě v dalších 10 obrazech

www.gif související článek: Kvíčalovské přezdívky 11: Aladin