Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Oslava, 7. září 2014

A0240ax.jpgRada hroších starších operativně rozhodla prodloužit Radarovic sobotní „oslavu“ na nedělní Oslavu a je třeba konstatovat, že rozhodla správně. Zatímco na původně zvažované Jihlávce pod Mohelnem bylo v neděli 7. září 2014 plno, na vedlejší Oslavě jsme byli téměř sami. Pro naši rodinu to byl navíc prvosjezd, což je vždycky zážitek, obzvláště když se vše včetně počasí vydaří.

A0240bx.jpgPo přeskupovací epizodě v Březníku se nakonec všechny posádky (Míra + Dana, Franta + Anička, Jessie + Lenka, Pája + Mirinda, Jana + Markétka + Lucka, Petr + Míša, Jáňa + Klárka) sjely u kamenného mostu v Náměšti nad Oslavou. Čas oproti plánu pokročil, takže po maximálně urychlené přípravě jsme ve čtvrt na dvanáct v počtu sedmi (vzducho)lodí vyrazili na řeku. Kromě obvyklé výstroje včetně přileb jsme byli vybaveni radami od kamaráda-vodáka-domorodce, které se ukázaly velmi cenné (obzvláště informace o padlých stromech). Na vodočtu v Oslavanech bylo 127 cm (limit 120 cm) při průtoku cca 12 kubíků a řeka od začátku tekla příjemně svižně. Hned po kilometru čekal první jez, který jsme po prohlídce všichni bezpečně projeli, přičemž Petr ho (neplánovaně) předem vyzkoušel průjezdem prázdné lodi. První kilometry plavby postupně uvykaly na charakter řeky a náročnější usek, který měl přijít. Po krátké občerstvovací zastávce v táboře U Vlasáka ještě nad peřejemi bezpečně zdoláváme oba avízované stromy (první po souši vlevo, druhý přeplutím při pravém břehu). A pak už „žlutá skála“ ohlašuje peřej Pět prstů – technicky nejnáročnější místo naší plavby. Po obhlídce hodnotíme, že „to půjde“ (ostatně jak jinak, že :-) a všechny posádky také bezpečně projedou. Následný asi 2-3 kilometrový úsek kličkované ve vysokých vlnách mezi „šutry“ přináší opravdu pěkný vodácký zážitek. Poté se řeka zklidní a podobně jako na Jihlávce unáší lodě hezkým údolím s četnými chatkami. Kousek před koncem „dáváme“ jez u mlýna a o necelý kilometr dál končíme u mostu Skřipina (silnice 392) pod Kuroslepy.

A0240cx.jpg14 kilometrů (34,2 až 20,3 ř. km) opravdu moc pěkného svezení. Škoda, že tu „ta správná voda“ bývá poměrně zřídka a obvykle jen v krátkém intervalu. Za uvedeného vodního stavu je maximální náročnost v peřejích WW II (II+?), což je pro našince na pálavě právě tak akorát, aby si plavbu vychutnal. Vyloženě záludná místa (až na ty stromy!) zde nejsou, obezřetnost je však samozřejmě nezbytná. Hodně napoví připojené fotografie, i když ty z vodácky nejzajímavějších míst klasicky chybí, neb přilbový „aparát“ jsme neměli a na normální focení v peřejích nebyl čas. Slunečný pozdně-letní den, dobrá voda i parta… tak snad jen škoda poněkud uspěchaného závěru, kdy jsme před rozjezdem domů nestihli ani tradiční účastnické foto či posezení u nějaké té „obědo-večeře“. No tak holt příště… doufám, že jsme tu nebyli naposled.

Jessie

foto.gifLenčiny fotografie (72 ks)

 

Komentáře k tomuto článku