Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Kvíčalovské přezdívky 11: Aladin

Vladislav „Aladin“ Holešovský

"Skutečných kvíčalovských VIP osob není mnoho, ale Aladin mezi ně skutečně patří!"

A0237ax.jpgA0237bx.jpgKdo z Kvíčaláků by ho neznal. Koho by svým zaujetím pro ideály skautingu, trempování, bunkráctví a vztahem k přírodě neinspiroval. Vždy táhnul a udával svým příkladem čestnosti, spravedlnosti, upřímnosti a pracovitosti celé generace Kvíčaláků. Vždy byl a je i nadále oblíben v kolektivech. Je to prostě TAHOUN !!!

Jeho přezdívka Aladin vznikla relativně nedávno. Za dob našeho trempování – T.O. Kvíčalka - jsme mu zkusili „nasadit“ přezdívku "Miki", ale evidentně neúspěšně. A tak Láďa byl dlouhá léta bez přezdívky (kterak nespravedlivé k takové osobnosti)!

Já osobně mám dodnes v paměti ten okamžik, kdy k nám poprvé přišel na schůzku do Táborníka (nebudu udávat časoměrné údaje, neboť dle SKKH-HK by to bylo stejně blbě). Již záhy bylo poznat, že je to kluk na svém místě a že k nám neodmyslitelně patří. Čas běžel, prošlo pár táborů a stali se z nás dobří kamarádi. Jako instruktoři jsme vymýšleli celotáborové hry a Aladin vždy byl jedním z tahounů a hlavních tvůrců. Neodmyslitelně patří k CTH i jeho tabule výsledků. Já vždy obdivoval, jak ji dokázal nakreslit-namalovat (považoval jsem nástěnku CTH od Aladina za obraz) a s citem vystihnout atmosféru CTH. O tom, že se Aladinovy kresby líbily nejen mě, svědčí fakt, že vždy po skončení tábora si šťastný jedinec odnášel tabuli CTH domů (a já nikdy nic!).

A0237cx.jpgA0237dx.jpgNa vandrech jsme spali pod jednou oblohou, hřálo nás jedno slunce, po večerech jsme meditovali pod stejnými hvězdami, jedli z jednoho ešusu a naučili se spoléhat jeden na druhého. Začal jsem chápat, že se rodí mezi námi pouto, které jinak než v těžkých podmínkách prostě nevznikne (alespoň já to tak cítím). Jeden příklad za všechny. "Onehdá" na bunkrech s námi byla i kamarádka mého švagra. Po večeři jsme začali připravovat bivak, a protože se blížil déšť, tak musel být dosti poctivě udělán. Po dohotovení přístřešku jsme se uložili k spánku a kamarádka se jen tak nesměle zeptala: "Vy se asi znáte dlouho, že? Hodně dlouho?" S Aladinem jsme nechápali proč. A na náš dotaz, z čeho tak usuzuje, nám odvětila: "Vy jste při stavbě bivaku nepromluvili ani slovo a okamžitě jste dopředu věděli, co ten druhý udělá."

K té jeho právě dosažené padesátce mu mimo jiné přeji, ať ten kluk Aladin, tam někde uvnitř duše, stále zůstává…

BooB

Pěkně to Boob napsal, jen co je pravda. Až mě to přimělo se zamyslet, s kýmže to už tolik let mám tu čest kamarádit. A že to už pár let je, vždyť s Aladinem to „táhnem“ už od první třídy, či spíše ještě od školky. To ještě ale nebyl Aladinem. Boob se té jeho současné, i když už také notně „fousaté“ přezdívce, elegantně vyhnul. Vím od něj, že má za to, že k Aladinovi přišel Aladin až někdy „v devadesátejch“, už jako vedoucí oddílu. Mám svoji vlastní teorii, ale sám si nejsem jist, jestli správnou (ale nakonec – však on mě určitě někdo rychle a rád opraví :-). Aladinův starší bratr Milan od nepaměti přátelsky oslovoval svého brášku „Ládine“. Od něj to pak převzali někteří další z naší party, takže se stávalo, že když se třeba mluvilo o tom, kdo na nějaké akci byl či nebyl, říkalo se: „…byl tam ten, onen,… a Ládin“. A od „a Ládina“ už byl k „Aladinovi“ v našem „vždy připraveném“ a slovním hříčkám nakloněném kolektivu už jen kousek :-). Kdo to první použil, nebo aspoň prvním písemným záznamem „zpečetil“, by se určitě dalo vystopovat. Dost možná si Aladin sám vzpomene, jak to tenkrát „onehdá“ vlastně bylo. Tak či onak se i já přidávám k přání k jeho čerstvé padesátce: “Hodně štěstí, zdraví, ať tě život baví!“

Jessie

pdf.giffotomedailonek

www.gif související článek: Kvíčalovské přezdívky 10: Lenka