Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2014: Sedloňov - Borová

A0235ax.jpg„Mokro v botách, píseň v notách nikdy nepsanou…“ byl asi nejčastější text (Pacifik: Zlaté údolí), který se mi vybavoval v tichých chvílích našeho letošního putování po předválečném čs. opevnění. Počasí nás totiž ani trochu nešetřilo a vůbec nebralo ohledy na skutečnost, že na ty naše „křížky“ už potřebujeme celou dlaň. Na druhou stranu nemůžeme zase říci, že jsme nebyli předem varování, neboť že to bude mimořádně deštivý víkend, se rýsovalo už nějakých pět dní předem. Aladinův předpovědní jmenovec i populární norská předpověď avizovaly, že od pátku do neděle pršet bude. Že ale doposud téměř bezchybní „norští soudruzi“ udělají v sobotní předpovědi srážek tak fatální chybu, jakou byla očividná záměna jednotek (mm za cm), to jsme přeci jen nečekali…

A0235bx.jpgLetošní bunkráckou výpravu nasměroval Aladin do oblasti jihovýchodně od Náchoda a termín byl dávno dopředu stanoven na 16. - 18. května 2014. Po obvyklém procesu přihlašování a odhlašování účastníků zůstala, zřejmě i s ohledem na popisované okolnosti, základní trojka posledních let: Aladin, Boob a já (Jessie). V pátek jsme se s Aladinem sešli o půl třetí na moravskotřebovském autobusáku, kde nám Lenka před odjezdem udělala fotku v nových „vlasteneckých tričkách“ (už nás ani nepřemlouvala nejet, bylo jasné, že by to bylo marné :-). Ze Svitav jsme pokračovali vlakem přes Českou Třebovou (přistoupil Boob), Choceň a Týniště do Nového Města nad Metují. O půl sedmé večer nás autobus „vyplivl“ v Sedloňově… a začalo pršet :-(

Po malém občerstvení jsme po žluté vystoupali za stálého deště asi 3 km do kopce k pěchotnímu srubu N-S-43, který měl být našim nocležištěm. Jako vyhlášeným improvizátorům se nám podařilo zabydlet suterénní minometnou místnost, kde bylo po „zateplení“ plachtami celkem snesitelné „chladné sucho“ (ještě snesitelnější bylo po „zateplení“ našich útrob :-). Noc byla, až na „plácání“ plachet v průvanu a chrápání nejmenovaného kamaráda, celkem milosrdná.

A0235cx.jpgV sobotu ráno jsme po sbalení a bohatýrské snídani odhodlaně vyrazili do deště. Postup po linii opevnění nám lehce komplikovaly mizerná dohlednost, překážející pláštěnky a podmáčený porost. „Drobných navigačních chybiček“ bylo proto poněkud více než obvykle. Ono najít za těchto podmínek v lese šedivý omšelý „bunkr“, ke kterému často nevede ani kloudná cesta, není tak úplně jednoduché. Dobrá nálada nás však neopouštěla, obzvláště když se počasí před polednem přeci jen malinko zlepšilo. Po prohlídce nadzemí i podzemí dělostřelecké tvrze Skutina (včetně zajímavého, barvitého a zemitého vyprávění průvodce - majitele objektu) jsme pokračovali dál směrem na Borovou. Déšť se střídal s lijákem, a tak jsme rádi před třetí hodinou okupovali autobusovou zastávku u Zelinkova Mlýna, abychom si uvařili něco teplého a trošku si orazili. V botách už dávno čvachtalo a co nekryla pláštěnka, bylo mokré. Nejmíň toho kryla Boobova pláštěnka, tudíž byl chudák promáčený skrz naskrz včetně batohu. Chlapsky se však nenechal vyvést z rovnováhy a operativně si k dalšímu postupu zhotovil z plachty model „přístřešek na pochodu“.

A0235dx.jpgPosledních šest naplánovaných „bunkrů“ už bylo opravdu zkouškou naší vytrvalosti a odhodlání. Když jsme někde v lese minuli dvojitý srub N-S-62, přebrodili hráz přetékajícího rybníčku a dobře míněná rada ochotného domorodce nás „hodila“ značně mimo zamýšlenou trasu, posledním dvěma srubům už jsme jen zamávali z uctivé vzdálenosti a zahájili sestup do údolí Metuje. Byl už nejvyšší čas, odpoledne začalo přecházet do večera a k cíli v Pekle zbývalo ještě nějakých devět kilometrů. O tom, že už toho máme „plné kecky“ svědčilo to, že povážlivě ubylo obvyklých fórků a povídání vůbec. Z lesních cest se stávaly potoky, z říčky Olešenky řeka, ale nakonec jsme se z Borové po zelené a červené do Pekla jaksi dostali.

A0235ex.jpgKdyž jsme asi ve čtvrt na osm usedli ke stolu v příjemně vytopené pekelské restauraci, bylo záhy jasné, že nás zpět do zimy a deště nikdo nedostane. Masňácky jsme si objednali pokoj s povlečenými postelemi, sprchou, WC a topením! Jistě, byl to zcela nebunkrácký luxus, ale uznejte – máme již cosi za sebou a sami sobě ani navzájem už si nic dokazovat nemusíme. Nakonec opticky vzato, když jsme po pokoji rozvěsili naše mokré „svršky spodky“, vypadalo to v něm skoro jako v bunkru. Naopak po horké sprše, „šupsnutí“ do peřin a „oroštování“ topení na maximum nebylo snad většího kontrastu proti předchozí noci. Co do komfortu ubytování tak předloňská a loňská Čičákovic hacienda klesla na druhé, byť stále pěkné druhé místo. Když vás tedy někdo pošle do pekla, tak vězte, že v Pekle u Metuje věru špatně není :-).

Po nedělní snídani zbývalo dojít pět kilometrů podél vzedmuté Metuje do Nového Města. To už byla proti sobotě opravdu procházka, navíc sem tam už vykouklo i sluníčko. Po letmé prohlídce města jsme v půl jedné vyrazili vlakem domů po stejné trase jako v pátek. Vše šlo podle plánu, takže o půl třetí už jsme vystupovali v Moravské Třebové. Mimochodem před tunelem zase začalo pršet :-)))

Nemá cenu tvrdit, že to nebyl pořádný „záhul“. O počasí byla řeč a našlapali jsme odhadem tak 30-35 km, a to s pořádným rancem na zádech. Neznalý čtenář si jistě řekne „blázni“, ale našince prostě potěší, když si sem tam experimentálně ověří, že když na to přijde, ještě na to má. A jak už jsem psal mnohokrát, to možná ještě podstatnější je o atmosféře party starých kamarádů (kluci, dík!), o dobíjení „psychických baterek“ a nevšedních zážitcích. Vždyť o čem bychom pak na stará kolena vykládali vnukům a vnučkám? Jako bych se slyšel: „Víš, to jsme tak jednou vandrovali s dědou Aladinem a Boobem…“ :-)))

Jessie

foto.giffotografie z akce: Jessie Aladin

mapa.gif mapka s přibližnou trasou putování

www.gif příliš optimistická norská předpověď počasí