Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2012 - Trutnovsko

A0194bx.jpgPro letošní ročník bunkráckého putování po předválečném československém opevnění Aladin naplánoval oblast severovýchodně od Trutnova a termín 18.- 20. května 2012. Domluvil taky perfektní počasí, což jen potvrdilo tradovanou domněnku, že má ty správné konexe „tam nahoře“. Aby toho nebylo málo, tak se mu skrze Booba podařilo zajistit ubytování v Čičákovic haciendě, takže po letech se zase jednou nemuselo spát „pod stromem“ a hlavně vláčet po kopcích kompletní bunkráckou bagáž. A za takových podmínek nevyrazte s Aladinem „na bunkry“ :- ) Nicméně nepředbíhejme, všechno pěkně popořádku.

A0194ax.jpgPo obvyklých „lehkých informačních šumech“ vykrystalizovala pro letošní „bunkry“ téměř ideální sestava Aladin, Boob, Vlastík a Jessie. V pátek 18. května po páté hodině odpolední jsme vyrazili Aladinovým fordem z Moravské Třebové, v Albrechticích přibrali Booba a po vyřešení klasického dilematu „kudy nejlépe“, zamířili k severu přes Rychnov nad Kněžnou. Cestou mi chlapci mimo jiné ukázali opravdovou rozkoš (teda Rozkoš :-) a dost zaťatou sekyru (ve střeše kostela v Bílém Újezdě). S blížícím se cílem cesty jsem netrpělivě vyhlížel, kdy už se objeví ona bájná „hacienda v dáli…co není Čičákova“, když tu jsme náhle zastavili před ní. Většina mých představ o tomto stavení v Úpici-Radči vzala okamžitě za své. Musel jsem uznat, že Martinova charakteristika „ubytovna ROH“ má něco do sebe. Podstatné ale bylo, že jsme byli vlídně přijati a královsky ubytováni. Čičák ale doma nebyl!? Odebrali jsme se tedy vyčkat jeho návratu do nedalekého občerstvení u koupaliště, kde jsme něco málo pojedli a o něco více popili, neb po dlouhé jízdě nám, to dá rozum, poněkud vyschlo. Čekání se protahovalo a obsluha byla (snad až moc) iniciativní. Myslím, že Čičák přišel včas, neboť historek z vojny a jiných pánských story není, navzdory postupující skleróze, neomezené množství ;-). Od této nocí také vím, že někteří jedinci „spí nahlas“ (a nemyslím tím přímo chrápání).

A0194dx.jpgV sobotu ráno zasvítilo do našeho „povadlého“ ležení sluníčko a nekompromisně vyzvalo vyrazit na cestu. Netvrdím, že by to bylo s výkřiky „hurá, už se těším“, ale vyrazili jsme celkem podle plánu, včetně slušné snídaně. Čičák nás obětavě vyvezl autem až na konec Markoušovic, odkud jsme už šlapali do hřebenu po svých. Bylo větrno, ale krásně. Něco po půl desáté objevil Aladin první srub (nepostavený T-S-42 Na srázu), a poté jsme postupovali po linii „bunkrů“ zhruba severovýchodním směrem. O podstatě našeho „bunkrování“ jsem psal už několikrát a stejně asi nejvíce o něm vypovídají pořízené fotografie (odkazy pod článkem). I když jsou sruby do značné míry typizované, přesto je prakticky každý něčím zvláštní – pozicí, konstrukcí, poškozením… náš průvodce Aladin měl o čem povídat (i když „ta zatracená písmenka v příručce jsou čím dál menší ;-). Některé sruby bylo třeba dost hledat v porostu (třeba T-S-60 nám dal zabrat), jiné jsou naopak vidět zdaleka. S betonáží srubů na Trutnovsku se začalo až v roce 1938, takže u řady z nich nejsou stavební práce a povrchové úpravy (např. zához stěn kamením a zeminou) hotové, a tak je dobře vidět řada jindy skrytých detailů. Tam, kde to šlo, jsme i vlezli dovnitř a prozkoumali interiér. Postupovali jsme doslova přes kopce do údolí a zase naopak a počet navštívených „bunkrů“ utěšeně narůstal. U T-S-61 jsme si před třetí hodinou odpolední dopřáli oddech a svačinu, při které Vlastík příjemně překvapil lahvovým pivem! Bylo teplo, a tak opravdu „bodlo“.

A0194cx.jpgV údolí Mrtvého jezera nám poté dala nečekaně zabrat naučná stezka začínající poblíž T-S-63. Námi zvolená „náblížka“ nakonec tak docela zkratkou nebyla (no trochu jsme si zašli :-) Překonáním dalšího hřebenu jsme okolo půl páté dospěli k T-S-68, kde náš zkušený vůdce seznal, že by to pro dnešek mohlo stačit. Nepřemlouvali jsme ho. Teplota narůstala, voda docházela a pak – od pěti se přece hrál hokej ;-) Několikakilometrovou příjemnou procházkou po kolejích jsme se doplahočili do obce Libeč, kde jsme se u fotbalového hřiště občerstvili, byli naloděni a jako parta „ucabrtaných nemluvných seniorů“ autem dopraveni na základnu. Umytým, najezeným a napojeným nám pak zas až tak nevadilo, že jsme na Slováky v semifinále MS tentokrát nestačili. Večer se protáhl velmi příjemným posezením s našimi hostiteli (Pavle a Petro – ještě jednou díky).

V ještě černém „nadránu“ nás vzbudil (tedy některé) alarm od auta. Aladin s Boobem vyběhli (čti „ospale se vypotáceli“) zjistit, kdo že to krade naše přibližovadlo. Až u auta si Aladin uvědomil, že jeho ford snad ani alarm nemá, a tak jsme spokojeně spali dál (tedy někteří). Ráno jsme pak sbalili ležení, po vydatné snídani se rozloučili a vyrazili vstříc nedělní etapě. U benzinky nad Trutnovem jsme ještě dali „kafíčkovou přestávku“, při které jsme dojedli poslední „výborné Lenčiny buchty“ (slíbil jsem, že to dám do zápisu). Poté už nás Aladin vyvezl nad tvrz Stachelberg, kde jsme v první fázi „pochodili“ sruby T-S-82, 81b a 81a. Stejně jako včera i zde se nám otvíraly parádní výhledy na hraniční hory a zelenou jarní krajinu vůbec. Balzám na dušičku - za takovou idylku se trocha toho šlapání určitě vyplatí!

A0194ex.jpgDruhou část nedělního dopoledne jsme věnovali prohlídce přístupných objektů dělostřelecké tvrze Stachelberg. Vstup do muzea je ve srubu T-S-73. Stavebních prací se na Stachelbergu před válkou stihlo poměrně málo, a tak je expozice zdejšího muzea zaměřena hlavně na ukázky dobových technologií souvisejících s ražbou podzemních prostor. K vidění je ale také např. plně vybavený řopík včetně okopů a zátarasů aj. Rozhodně zajímavé a slečna průvodkyně si s naší „všetečnou partou“ určitě užila ;-) Pohled na hodinky ale velel zamířit k domovu, což jsme něco před jednou také učinili. Ve velmi příjemné hospůdce „U dvou borovic“ v Choustníkově Hradišti jsme se opravdu dobře naobědvali a někde mezi Hradcem a Mýtem si v rámci regenerační pauzy dopřáli ještě zmrzlinku. Jen mě mrzí, že „v tom fofru“ jsem v Lanškrouně nezahlédl Boobovo pracoviště (tak holt příště). Před pátou jsme šťastně dorazili domů.

Hodnocení? Myslím, že jsme si „to“ i sami sebe navzájem tradičně užili. Pochodili, viděli a navykládali jsme toho dost. Bydleli jsme královsky (tady je laťka hodně vysoko!), hlad, žízeň či jinou nouzi jsme neměli. Snad jen, že Boob (opět) ani nezahrál, i když tentokrát bych mu to vzhledem k okolnostem odpustil. Bylo to fajn…a je to pryč. Kam že to, Aladine, pojedeme „bunkrovat“ příští rok?

Jessie

Fotografie z výpravy: Jessie   Aladin

Předchozí článek série: Bunkry 2011 – Králicko (západ)

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.