Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Kvíčalovské přezdívky 7: Katka Janíčková - Brebta

Kateřina Janíčková (* 19.4.1972, † 8.7.1996 Zermatt, Švýcarsko)

A0191ax.jpgA0191bx.jpgV těchto dnech by slavila čtyřicáté narozeniny Katka Janíčková, kdyby mohla. Bohužel už téměř 16 let není mezi námi. Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. V případě Katky však platí obojí. Krutá smrt ji dostihla ve švýcarských Alpách. Vlastně dodnes přesně nevíme, co se tam vysoko v horách odehrálo, když tříčlennou skupinku zaskočila náhlá změna počasí. Bezpečně víme jen to, že když byli záchrannou výpravou nalezeni, nebylo Katce a jejímu příteli již pomoci, zemřeli na podchlazení. Ta tragická zpráva přišla v průběhu letního tábora a dodnes si pamatuji, jak moc nás to tehdy zaskočilo. Jak jsme se tomu zdráhali uvěřit, jak jsme tajně doufali, že třeba jde o nějaký omyl, který se vysvětlí. Katka a smrt? To prostě nešlo dohromady, tomu se rozum vzpíral.

A0191dx.jpg.jpgCo říci o Katce a neopakovat se? Ti, kdo ji znali, vědí a ostatním doporučuji přečíst si nekrolog v TŘESKANu č.53. Katka patřila ke generaci, která si dětská léta prožila ve "zlatých osmdesátých", kdy chodila do družiny Včelek a byla stálou účastnicí kvíčalovských táborů. Později vedla družinu Veverek, se kterou uskutečnila řadu zajímavých podniků. Po obnovení činnosti skautského střediska v něm aktivně pracovala v jeho nelehkých počátcích v první polovině 90. let. A i když ji studium a později i zaměstnání v Brně stále více odkláněly k jiným aktivitám, se střediskem a starými kamarády zůstávala stále v kontaktu. Dokud naše cesty definitivně nerozdělila smrt. Ani ta nám ale nemůže zabránit v tom, abychom na Katku vzpomínali tak, jak si ji pamatujeme – jako dobrotisko se srdcem dokořán, nadšence s hlavou plnou plánů, člověka s pozitivní energií (takoví chybějí dvojnásob) a upovídanou pusou, pro kterou jí vrstevnici přezdívali Brebta.

Jessie

A0191cx.jpg A0191ex.jpg A0191gx.jpg

Katka ve 27 obrazech (fotografie od Jirky Šmerala, přidáno 24.4.2012)

Katka na Kvíčalce 1986 (pěknou fotografii zaslal Aladin, přidáno 4.6.2012)

Pěkných vzpomínek na Katku se určitě najde spousta a věřím, že si je pamětníci nenechají pro sebe. Takto třeba vzpomíná EvíK:

A0191fx.jpgMoje vzpomínky a zážitky s Káťou? Tak stručně:
Jak jsme spolu byly v oddíle v r. 1985, já na táboře do týdne se sádrou a jak se o mě starala…
Jak ten samý tábor dobrovolně pomáhala Vedmošce prát všechno poblinkaný oblečení ublinkanýho tábora…
Jak nám při jednom dílu CTH v r. 1986 při čekačce než se dostaneme na řadu (8 oddílů), předváděla na náměstíčku, jak káže správný kazatel (CTH Ve znamení kalicha) a pusu nezavřela ani cestou na latrínu a zpátky…
Jak jsme spolu spávaly ve stanu…
Jak mě neodhalila jako Tajného přítele a pak ji spadl přímo šutr ze srdce…
Jak chuděra za všechny rádkyně a vedoucí v táboře letěla o půlnoci do Bahňáku…
Jak si pořád a nepřetržitě zpívala a pobrukovala…
Jak jsem ji učila šít kalhoty…
Jak jsme seděly na Západní před bytovkou, koukaly na nebe s hvězdama a představovaly si, že jsme uprostřed táborového náměstíčka…
Jak se prohlásila za mého rodiče a celý den mých přijímaček na VŠ mě v Brně opečovávala a starala se o mě…
Jak mi na táboře uvařila a z pozice dočasného zdravotníka přikázala vypít mé první kafe v životě…
Jak pořádala s Vilíkem Vítání čertů v Pekle a snažila se nás „skamarádit“ s ostatníma tzv. neSochorovcema…
Jak jsem byla na táboře v den, kdy zemřela přes den „náměsíčná“ a jen říkala, že se něco hroznýho, nehezkýho stalo… Aladin se mnou u svačiny zatřásl, že jsem zapomněla kousat do chleba… Dáša Štěpánková sdílející se mnou stan taky nechápala, co se mnou je… parte přišlo v pátek, a když jsme s Dášou odpočítaly dny zpět a jistily shodu – oběma nám spadla brada a přešel mráz po zádech…

A0191hx.jpg

Předcházející díl seriálu: Kvíčalovské přezdívky 6 - Míla