Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Beskydy 2011

A0189ax.jpgPáteční podvečer 7. října 2011 nás zastihl na silnici směřující na Olomouc a dál na Ostravu. Aladina, Jiřinu, Lenku a mě čekal dlouho plánovaný „výpad“ do Beskyd. Ústředním tématem hovoru bylo samozřejmě počasí. Jak naschvál totiž dva dny před výjezdem skončilo nádherné babí léto a doslova přes noc dorazil studený deštivý podzim. A tak zatímco o předchozím víkendu jsme si ještě mohli užívat sluníčka jenom v tričkách, na ten nadcházející jsme museli přibalit kulichy a rukavice. „Rosničky“ totiž vyhrožovaly ve vyšších polohách i prvním sněhem, a dlužno podotknout, že jim předpověď perfektně vyšla. Naše parta to, ostatně jako vždy, nesla se stoickým klidem. Se stejnou jistotou také za dvě a půl hodiny dovedl Aladin svého forda do Kunčic pod Ondřejníkem, kde jsme měli „základní tábor“ u švagrové/sestry/kamarádky Dáši. Budiž jí za pohodlný azyl dík, neb Kunčice jsou téměř ideálním východištěm pro výpravu jak na východ do masivu Lysé hory, tak i na jih na hřeben Radhoště. Jen se nesmí podcenit aklimatizace, což samozřejmě nebyl náš případ, jelikož dobrého jídla, pití a témat k „pokecu“ byl dostatek.

A0189bx.jpgA0189cx.jpgLysá hora
V sobotu ráno to venku vypadalo docela nadějně. Než jsme se nasnídali, začalo pršet. Takto to pak s počasím vypadalo celé dopoledne. Nedbaje škarohlídských předpovědí domorodce „Bobra“, vyrazili jsme před devátou k výstupu na Lysou horu. Náš horský vůdce Aladin naplánoval trasu přesně opačně, než je údajně „v kraji zvykem“. Po akci jsme se shodli, že to tak bylo lepší („chodíš s Aladinem, chodíš dobře“ :-). Kraťoučký vlakový přesun jsme s mezipřistáním ve Frýdlantu zakončili na nádraží v Ostravici. Zde došlo na pláštěnky, neboť deštík poněkud zesílil. Překročením řeky Ostravice jsme opustili historické území Markrabství moravského a vstoupili do vévodství Slezského (no, nemít mě s sebou, nikdo by to asi ani nezaregistroval ;-). Po červené značce zahajujeme cca v deset výstup na Lysou. První část je celkem fádní stoupání po asfaltečce. Jiřina si místo drobečky značkuje cestu (nechtěným) odhazováním čerstvého pečiva. U Butořanky svačíme banány. Asfalt končí a přechází do nezpevněné, čím dál kamenitější cesty. Už by to bylo „skoro jako na horách“, kdyby dohlednost díky počasí „á la prádelna“ nebyla jen pár desítek metrů. Protijdoucí nám vesele hlásí, že nahoře padá sníh. Okolo půl jedné na něj také u cesty „narážíme“, což samozřejmě končí (sice skromnou, ale) první letošní koulovačkou. Lenka zhotovuje a nabízí sněhový dort s borůvkami. Prostě pohoda, kterou narušují snad jen (bohužel i docela čerstvé) pomníčky obětí hory. A najednou, nejspíš i díky bídné dohlednosti, jsme asi ve 12:45 na vrcholu Lysé. Okukujeme základní kámen obnovované Bezručovy chaty, pořizujeme vrcholové foto (1323 m) a s ohledem na nevlídné počasí ochotně „zapadáme“ do „Šantánu“. Příjemné teplo chatičky, vydatná polévka s příslušenstvím… jednomu by se málem nechtělo jít zase dál. My se samozřejmě brzy zvedáme. Rozhled z vrcholu, jindy jistě úchvatný, je dnes bohužel veškerý žádný, a tak aspoň nějaké ty první letošní sněhuláčky a vzápětí sestup po modré severním svahem – směr Ivančena.

Ivančena
A0189dx.jpgMohyla na Ivančeně, asi dva kilometry pod vrcholem Lysé – památník skautského odboje proti fašismu i symbol svobody a tichého vzdoru proti komunistickému režimu. Svérázný monument vzniklý pětašedesátiletým vršením z kamenů a kamínků, přinášených sem ze všech koutů země i světa skauty, trampy a turisty. Místo, kam jsme se chystali už někdy před třiceti lety, ale došlo na to až teď. V sobotu 8. října 2011 přibyl do mohyly i kámen z Moravské Třebové. Určitě nebude první, ale to na věci nic nemění. S úctou obcházíme mohutnou kamennou zeď a čteme nápisy a věnování na pamětních deskách a destičkách. To místo se určitě stojí za návštěvu, má zvláštní atmosféru. Sem lidé, na rozdíl od mnoha jiných památníků, chodili (a stále chodí) ne proto, že museli, ale proto, že chtěli.

Už při sestupu k Ivančeně jsme za svoje nezdolné úsilí odměněni zlepšením počasí. Oblačnost se trhá a otvírají se krásné vyhlídky, včetně pohledu na Radhošťský hřbet. Paráda - člověk by nejraději co chvíli zastavil a kochal se (ale ubíhající čas a náš horský vůdce jsou neoblomní ;-). V jakýchže to končinách se nacházíme, nám připomíná také rozverná trojice starších pánů, od které se nám dostává lekce místního dialektu (pamatuji si bohužel jen verš „kury z hury“). Dál „plýtváme výškou“, opouštíme modrou značku a po zelené scházíme k hotelu Petr Bezruč. Jen díky Lenčině nedůvěřivosti odtud odjíždíme do Frýdlantu dle plánu autobusem, jinak bychom to museli po silnici šlapat pěšky. Autobus označený „zájezd“ totiž nebyl zájezd, ale místní linka. Pak už jen pár zastávek vlakem a před pátou jsme zpět v Kunčicích.

A0189ex.jpg

A0189fx.jpgRadhošť
Nedělní ráno si na nic nehraje, bídné počasí panuje už od rána. Přesto silná trojka (Aladin, Lenka a já) vyráží směrem Radhošť. Po krátkém přesunu autem do Trojanovic vyjíždíme lanovkou na Pustevny. Pohled na sedačky lanovky, rychle mizící v mlze, dává tušit, že dnes toho asi moc neuvidíme. Je to tak, na hřebenu se mísí sníh s deštěm a vidět je akorát tak na cestu. Asi nejtypičtější hláškou po cestě je proto opět „kdyby bylo vidět, tak bychom támhle viděli…“ – no není každý den posvícení ;-) Náladě to ale příliš neubírá, bereme to jako „procházku“. Fotíme se u sochy Radegasta, obhlížíme kostelík na Radhošti a vracíme se zpět. Teploměr na Pustevnách ukazuje 3 °C a začíná opravdu regulérně pršet. Konec „frajeřin“ a rychle zpět dolů do údolí na něco teplého. V Kunčicích se odměňujeme bohatýrským obědem, prohlížíme si rehabilitační centrum v Čeladné a v podvečer vyrážíme k domovu. Cestu nám „zpestřuje“ jakási dopravní zácpa na příjezdu k dálnici, takže neplánovaně zařazujeme i orientačně-poznávací jízdu po pláních Moravské brány. Že si na cestě domů „lízneme“ ostravská předměstí, to jsem fakt nečekal :-)

Až na vrtkavé počasí to byl fajn víkend. Poděkování patří Aladinovi a Jiřině za pozvání, Dáši za pohodlnou střechu nad hlavou a všem za výdrž a všeobecnou pohodu. To hlavní bylo samozřejmě o tom, že jsme zase jednou byli „na cestě“. A kdyby vás někdo někdy lákal do popisovaných končin, tak neváhejte ani chvilku, stojí za to. Ostatně přesvědčit se můžete z připojené fotodokumentace.

Jessie

Fotografie z akce

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.