Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2011 – Králicko (západ)

A0174ax.jpgLetošní putování po předválečném československém opevnění nás zavedlo do kopců a údolí západně od Králík. Duchovní otec podniku Aladin naplánoval na víkend 13.- 15. května 2011 pochodovou trasu napříč oblastí Mladkov – Králíky. Ve fázi příprav to vypadalo na početnou výpravu, když se ale ze zdravotních a jiných důvodů omluvili Boob a Vlastík, zůstali jsme nakonec jen tři. V pátek odpoledne jsme vlakem na Českou Třebovu v 16:58 odjížděli dokonce jen dva: Aladin a já (s Milanem jsme se měli sejít až v Mladkově). Vlakový přesun po trase Moravská Třebová – Česká Třebová - Ústí nad Orlicí - Letohrad – Mladkov – Lichkov – Mladkov proběhl hladce. Pokud jste si všimli, že jsme Mladkovem nejprve projeli, abychom se do něj pak jiným vlakem vrátili, tak to bylo v plánu. Tak už to holt na tuzemských drahách chodí. Aladin dokonce zkusil „zafintit“ a s důslednou průvodčí dojednat, že bychom jako to „tam a zase zpět“ nemuseli platit, ale nepořídil (prohlubující se kapitalismus nebo vadnoucí kouzlo osobnosti? :-) Tak či onak jsme v 19:08 byli v Mladkově.

A0174bx.jpgNahodili jsme bagáž na ramena a vyrazili do mladkovské hospůdky „U Bohouše“, kde už na nás čekal Milan, který přijel ze Žamberka autobusem (po 15 letech opět jel autobusem!). Hanušovickým pivem jsme zapili šťastné shledání i nešťastnou odpolední hokejovou prohru (přes Švédy jsme do finále MS bohužel nepostoupili, a tak to byl nakonec letos „jen“ bronz). S narůstajícím šerem jsme vystoupali nad Mladkov ke srubu K-S 35 „Nad lesem“, kde byl plánovaný nocleh i začátek sobotní „etapy“. Zde jsme dobře povečeřeli, neb není, jak dobře najezenému, a taky není od věci, když z krosny něco málo ubude. Ta moje letos při odjezdu opět měla přes 16 kg (ale čtvrtina z toho byla voda a „jiné tekutiny“). Na hmotnosti bagáže se moc ušetřit nedá, když v tom je živobytí na tři dny mimo civilizaci, věci na spaní v lese a do deště atd. Letos mi Aladin navíc kamarádsky doporučil vzít si dalekohled ;-) Ale zpět k pátečnímu večeru – jako vždy jsme při dobrém jídle a pití „chlapsky“ probrali všechno možné, než nás narůstající chlad a únava zahnaly do spacáků. Aladin a já jsme nocovali v SIPu (standardní improvizovaný přístřešek :-), Milan jím pohrdl a odvážně spal „pod hvězdami“. Tak nedá se říci, že bychom v noci mrzli (odhadem 6-8°C), ale teplo asi vypadá trochu jinak.

A0174cx.jpgRáno jsme vstali poměrně časně. Po sbalení a Aladinem připravené vydatně-masité snídani jsme bez nějakého dlouhého otálení vyrazili na vytýčenou trasu. Předpověď počasí říkala, že dopoledne bude hezky, ale odpoledne bude přibývat oblačnosti s rizikem deště a dokonce i bouřek, neděle pak měla být deštivá. Vyšlo to celkem přesně. V sobotním plánu byla prohlídka asi dvacítky „bunkrů“, včetně objektů dělostřelecké tvrze Bouda. Naše bukráctví mohlo by se jevit povrchnímu pozorovateli fádním. Postupujete krajinou cestou necestou po linii srubů vzdálených od sebe „na dostřel“, u každého zastavíte, nafotíte a tam, kde to jde, prohlédnete interiér. Některé sruby jsou v naprosto dezolátním stavu, některé více či méně opravené, některé dokonce obývané či fungující jako muzeum (viz odkaz na bohatou fotopřílohu dole). Ač jsou to v podstatě sériové konstrukce, každý je svým způsobem unikátní, když ne technicky, tak třeba přizpůsobením okolnímu terénu. Aladin toho o našem předválečném opevnění za ta léta ví hodně a rád se o znalosti a zajímavosti podělí (jak už jsem psal několikrát, minimálně po technické stránce nelze před umem a úsilím našich předků než smeknout). No a samozřejmě nelze pominout bezva pocit svobodného vandrování, dost času na chlapský pokec, nějaké ty legrácky a reminiscence „starých dobrých časů“ ;-) A vo tom to je!

A0174dx.jpgBěhem dopoledne jsme prošli Mladkovem, vystoupali na Vysoký kámen a v poledne dorazili ke vchodovému objektu dělostřelecké tvrze Bouda. Prohlídka rozsáhlých podzemních prostor zabrala asi hodinu a tři čtvrtě, vždyť jen hlavní spojovací chodba je dlouhá cca 750 metrů (mimochodem provázel nás stejný pán jako vloni na Hůrce). Samozřejmě jsme nevynechali ani venkovní objekty Boudy, poeticky pojmenované Krok, Libuše, Kazi, Teta a Horymír. Např. právě výsuvná dělostřelecká věž objektu Horymír (i když nikdy nenainstalovaná) je určitě rozměrově i technicky impozantní záležitost. Dále jsme postupovali po linii srubů zpátky dolu do údolí směrem na Dolní Boříkovice. Počasí se zhoršovalo a večer rychle blížil, šlapali jsme tedy, co nám unavená těla dovolila. V šest jsme dosáhli silnice Mladkov – Králíky, kde nás dle plánu opustil Milan. Ještě před jeho odjezdem jsme využili možnosti „odskočit si“ autem do Králík doplnit proviant, což bylo bezva. Byl totiž nejvyšší čas něco udělat pro znavená těla, viz Aladinova trefná hláška, že už má „ucabrtané nožičky“ :-) Trefil to jako vždycky přesně, i já jsem toho měl za celý den tak akorát, vždyť jsme v těch kopcích určitě našlapali přes 20 km. V lesíku nedaleko silnice jsme postavili bivak, dobře pojedli i popili a zbytek večera proklábosili. Bohužel (nebo bohudík?) jsem většinu těch hlubokých myšlenek s příchodem spánku zapomněl :-)

A0174ex.jpgBubnování deště do plachty nás brzy nad ránem přesvědčilo, jak prozíravé bylo uložit se na noc pod náš oblíbený přístřešek. Pohled zpod stříšky přímo podsouval konstatování, že „chčije a chčije“. V klidu a pěkně pod stříškou jsme si tedy vleže uvařili, řádně se najedli a dokonce i nastřídačku sbalili bágly! Dešti navzdory jsme pak před devátou vyrazili k dalšímu pochodu, neb plán je od toho, aby se plnil. Při putování po následujících bunkrech jsme v mlází, polích a lukách dostatečně vyzkoušeli voděodolnost naší výstroje (ty pohorky byly fakt dobrá koupě) a před desátou jsme dorazili k cílovému K-S 14 Cihelna na okraji Králík. To je jednak docela „vypiplaný“ srub, ale také zajímavé muzeum předválečného čs. opevnění a věcí souvisejících. Určitě stojí za návštěvu (viz také akce Cihelna), obzvláště, když z Králík je to, co by kamenem dohodil a hned vedle je také známé Vojenské muzeum Králíky.

A0174fx.jpgS ochotným průvodcem po „Cihelně“ bylo o čem povídat, ale čím dál více jsme si také museli hlídat čas, aby nám neujel autobus. Nakonec vše vyšlo a o půl dvanácté jsme s vyrazili z Králík autobusem směrem k domovu (s krátkým mezipřistáním v Žamberku). Rozloučením na autobusáku v Moravské se letošní výprava za bunkry stala historií. Hodnocení? Určitě po všech stránkách vydařená akce, ranní déšť poslední den zas až tak nevadí. Snad jen, že nás mohlo být o pár víc, ale to by mělo mrzet spíš ty, co chyběli ;-)

Jessie

Fotografie z akce

Související články: Bunkry 2010 - Králicko (východ)   Za bunkry do Orlických hor (2009)

 

Komentáře k tomuto článku

Skip Navigation Links.