Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Svratka, 17. července 2010

A0151ax.jpgA0151bx.jpgNejspíš i tři týdny neskutečných třicítkových veder napomohly tomu, že se část Hrošíků jen 14 dnů po rozloučení na Otavě opět v sobotu 17. července 2010 sešla, tentokrát na Svratce pod hrází Víru II. Je to třeba samozřejmě brát s jistou nadsázkou, neboť tím rozhodujícím momentem v časech ukrutného sucha byl dostatek vody vzniklý upouštěním přehrady. No a Vír II plnil koryto Svratky hlavně kvůli 5. ročníku závodu Zubr Cup 2010 (štafetový závod tříčlenných družstev: běh – kajak – kolo). Takže, i když z nás letos nikdo nezávodil, mohli jsme se díky závodu svézt po pěkné a svižné vodě.

Moravskotřebovská sekce byla na srazu stanoveném na 9:00 samozřejmě v předstihu (jak také jinak, že :-). V jejím obvyklém složení došlo na poslední chvíli k personální změně, když místo háčka u Jiřiny C. zaujala novicka Jiřina H., jejíž choť Aladin se navíc ujal nevděčných rolí řidiče, doprovodného cyklisty a fotografa. Moravskotřebovskou pětku doplňovali Lenka a Jessie. Z hroší domoviny dorazili Jarča, FWJ, Martina a Pavel, od Brna Ešus, Jana, Marek a Pavlína a na konečných 14 vodáků a 7 lodí doplnili mýtští Kotlíci Míra a Dana. Shledání proběhlo v tradičně přátelském duchu, obzvláště když se ukázalo, že voda z Víru skutečně teče, že Součkovi mají jedny Jiřinám chybějící kleky navíc a že Pavlína nezklamala, upekla, přivezla a hlavně v plen hordě vydala výborný perník. Po nezbytném nafukování vzducho-lodí (Pálavy a jedna Baraka) a automobilních manévrech jsme v 11 hodin vyrazili na vodu. Bylo takové horko a dusno, že i nenapravitelní optimisté v souladu s bouřkovou předpovědí očekávali, že do cíle jen stěží dorazíme suší.

A0151cx.jpgA0151dx.jpgZačínáme kousek pod hrází (111 ř.km). Uháníme v rychlém proudu kolem oblouku opěrné zdi silnice a pak dál. Když se řeka za chvíli zklidní, vyprovokuje Jarča vodní bitvu, při které nechtěně, ale efektně potápí cizí loď (ani moc nenadávali, nakonec na ten šutr si při uhýbání vodní spršce najeli sami :-) Přicházejí první stupně a sjízdné jezy. Trochu mi to splývá, neb většina se jela „z chodu“, resp. po prohlídce z vody, a tudíž se ani nefotilo (Koroužné, Švařec, Štěpánov). Všechny naše posádky ale projely bez ztráty kytičky. Začínají nás postupně dojíždět závodníci. Na jedné straně musíme dávat pozor a včas jim uhýbat, na druhé straně třeba na ujčovském jezu můžeme využít brankou vyznačený sjízdný jazyk. Závodníci v Ujčově končí, my jedeme dál. V Dolním Čepí (98 ř.km, 13:00) nás čeká již tradiční občerstvení „u hasičů“. I letos napekli chutné maso a dobře vychladili pivo. S plným břichem se zpět do lodi ani moc nechce. Z poobědové letargie nás však rychle vyvádí vodní sprškou Jarča (ostatně kdo jiný, když není přítomen Radar :-) Ve tři čtvrtě na dvě vyrážíme dál.

Poslední úsek zpestřují opět hlavně „akční“ jezy – Nedvědice (95,5 ř.km), Černvír (93,9 ř.km, s vysokým, háčky a lodě zalévajícím „kohoutem“), Doubravník (91,3 ř.km, „číhá“ za levou zatáčkou a dělí řeku na dvě ramena) a rozvalený Borač (87,7 ř.km, nejlépe středem). Doufám, že jsem jezy v článku i na fotkách identifikoval a popsal správně. Kdyby si to tak člověk za jízdy stačil zapamatovat (nafotit, na místě popsat), včetně detailů jako kudy, na co dát pozor apod. Holt příště to zase bude více méně „prvosjezd“ :-). Jak jsem ale při vyhledávání informací pro článek i popisky fotek zjistil, zdaleka nemám tento problém sám. Na internetu lze nalézt stejný jez klidně pod třemi různými názvy... a tak mě prosím nekamenujte, snažil jsem se. Fotografie jezů na Svratce lze nalézt např. zde. Kromě jezů je třeba se určitě zmínit o příjemných, nezáludných peřejích v úseku Doubravník – Borač (udáváno jako WWII). To je fakt radost – žádné kličkování mezi kamením, ale pohodová houpačka na pěkných vlnách – za tohoto vodního stavu paráda. Dovedu si ale představit (a ještě více u zmiňovaných jezů), že za vyšší vody to zas až tak veliká legrace být nemusí...

A0151ex.jpgA0151fx.jpgO půl čtvrté po 26 km na vodě přistáváme v Borači (85 ř.km). Další už je celkem rutina – sušení, balení, finální skupinové foto... a něco po půl páté odjezd. Jaksi se nám ještě nechce rozejít, a tak se (kromě Brňáků) ještě zastavujeme v Rovečném na „kafíčkovou“ v penzionu U lípy. Pravda, než jsme správné místo našli, trochu jsme si zajezdili, ale pak už to nemělo chybu (obsluha, prostředí i nápoje). Ve čtvrt na sedm se loučíme už definitivně a s počínajícím deštěm vyrážíme k domovům. Můžeme si připsat zase jednu po všech stránkách vydařenou akci. Určitě jsme tenhle kousek Svratky nejeli naposled.

Jessie

A0151hx.gif

A0151gx.jpg

Fotografie z akce: Lenka & Jessie   Aladin

Související článek: Svratka, 3. června 2007

 

Komentáře k tomuto článku