Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Bunkry 2010 - Králicko (východ)

S rozvíjejícím se jarem konečně „přišel čas slunce, zrození a tratí“, tedy období, na které náš vrchní bunkrák Aladin již pravidelně plánuje průzkumné výpravy do pohraničí. Podstatu bunkráctví jsem obšírně popsal v loňském článku. V našem provedení to prakticky vypadá tak, že Aladin naplánuje průzkumnou misi po zvolené části předválečného čs. opevnění a osloví partu svých vrstevníků, tedy jinak celkem normálních, usedlých a zodpovědných otců rodin ve věku nějakých 45-49 let. V některých labilnějších jedincích tímto probudí hluboko zasuté mladické touhy po dobrodružství a poznání, aby je pak pod záminkou prolézání desítek více méně stejných betonových monster celý víkend vláčel s ukrutnými ranci na zádech přes hory a doly. Na Aladinovu obranu nutno dodat, že tak činíme dobrovolně a rádi :-) Letošní výprava se uskutečnila 7.- 9. května a zavedla nás na Králicko (severovýchodně od města Králíky).

pátek 7. května 2010
A0144ax.jpgNa srazu v 15 hod na vlakovém nádraží jsem první, ale po chvíli přikvačí i Aladin („ta lávka přes Třebůvku, co tam vždycky bývala, už tam není?!“). Výsledkem kontrolního telefonátu Vlastíkovi je zjištění, že pro teď už jsme všichni, a tak vyrážíme vláčkem směr Třebovice v Čechách. Zde už na nás čekají Boob a Holli. V této definitivní čtyřce se přesunujeme slunečným odpolednem po trase Třebovice - Zábřeh na Moravě – Bludov – Hanušovice – Vysoké Žibřidovice. Zde v 18:20 vystupujeme, pořizujeme optimistické úvodní foto a po červené značce začínáme stoupat směrem na Sušinu. Silnice přechází v silničku, silnička v cestu, cesta v pěšinu... a bágly nacpané živobytím na tři dny jsou stále těžší (ten můj „drobeček“ měl skoro 17 kg). Stoupáme, stále stoupáme. Aladin se synkem rázují jak na výletě, my zbývající jaksi ne a ne zapnout forsáž. Ještě, že se občas dá zastavit kvůli nějakému tomu pěknému výhledu na kopečky či jiné přírodní krásy. Dvouhodinový sedmikilometrový výstup důstojně korunuje závěrečný „karamba“ kopec. Prudká bezútěšná stráň krátce po lesní těžbě dává pěkně zabrat. Naštěstí jsme již téměř v cíli dnešní etapy a v 20:20 dosahujeme plánovaného nocležiště u srubu na úpatí Sušiny. Už se rychle šeří, proto bez dlouhého otálení stavíme přístřešky na spaní. Něco pojíst (nabídka je ještě pestrá) a šupky dupky do spacáčků, neb o nějakém teple se rozhodně mluvit nedá. Do zaslouženého spánku (no spíše nebdění) nám hučí blízký potok, šumí noční větřík a sípá chudák nachlazený Boob...

A0144bx.jpgA0144gx.jpgsobota 8. května 2010
Vstáváme asi v tři čtvrtě na sedm, na nějaké vyspávání to moc není (6°C). První je venku Aladin, jak se ostatně na velitele a taky šéfkuchaře výpravy sluší. Než postíháme všechny obvyklé ranní úkony, už to od ohniště voní po mase (fakt zlatej kluk). Dobré a vydatné jídlo dává rychle zapomenout na náročnou noc. Nálada se zvedá (nám už stačí fakt málo :-) Dobalujeme, uklízíme a v 8:25 vyrážíme vzhůru podél Prudkého potoka. Výstup je to moc hezký, fakt jak na horách. V zákoutích se tu dokonce ještě i v máji drží zbytky sněhu. K deváté hodině dosahujeme Mokřiny (1148 m n.m.) a po krátkém oddechu pokračujeme dál po červené na hřeben Sušiny. O půl desáté konečně zahlédneme první z místní husté linie řopíků (pro lehký betonový pěchotní srub se používala zkratka ŘOP). Několik si jich stihneme prohlédnout, když okolo desáté začína pršet. Kryti pláštěnami postupujeme kolem linie řopíků jihozápadním směrem podél modré značky na Podbělku. Trošku se v dešti a blátě hledáme v neznačeném úseku pod Slamníkem, ale nakonec navazující řadu řopíků nacházíme a pokračujeme po ní dál. V poledne přestává pršet a přichází čas na krátké zastavení a něco na zub. Už je na čase, hlavně ramena a záda už toho mají docela dost. Jídlo, odpočinek, lepšící se počasí a pěkná vyhlídka opět podstatně vylepšují náladu. Pokračujeme v sestupu z hřebenu. Jdeme lesem JJZ směrem od jednoho řopíku ke druhému. Jsou umně rozmístěné v terénu a převážně v zachovalém stavu. Krátce po půl druhé nacházíme první dnešní velký objekt králického opevnění – srub K-S2 na kótě jihozápadně od Maliníku. Vzhledem ke stavu mužstva je velitelem operativně zařazena „kafíčková přestávka“ s krátkým „daunem“ a až poté dojde na průzkum bunkru. Je hodně poničený a ježí se obnaženou armaturou. Ještě v horším stavu je nedaleký K-S3 na okraji lesa. Odtud pokračuje linie velkých srubů doplněných řopíky dolů do údolí jihozápadním směrem na Červený potok a Králíky.

A0144cx.jpgA0144dx.jpgPostupujeme podél zbytků protitankového příkopu ke srubu K-S4 a dál ke K-S5 „U potoka“. Ten je pěkně restaurovaný partou nadšenců a je v něm veřejnosti přístupné muzeum. Dobově vybavené interiéry, originální výzbroj, funkční zařízení (pumpa, generátor), modely, panely a zajímavý výklad průvodkyně – tři čtvrtě hodiny uteklo jako voda. Fakt zaťatí nadšenci – komu čest, tomu čest – prohlídku lze jedině doporučit. My pokračujeme v putování podél zdevastovaných K-S6 a K-S7, přičemž překračujeme suchou nohou řeku Moravu a vyptáváme od domorodců pitnou vodu. Muzeum v zachovalém K-S8 „U nádraží“ v Červeném Potoce je bohužel zavřené. Přes K-S9 „U lesíka“ a K-S10 „U boží muky“ se zvolna blížíme k cíli sobotní etapy – komplexu objektů dělostřelecké tvrze Hůrka soustředěných okolo kóty 666 Výšina nad městem Králíky. O půl sedmé konečně znaveni usedáme na betonovou kopuli dělostřelecké otočné věže K-S12 „Na kótě“ a shlížíme dolu na Králíky a dál na masiv Suchého vrchu a Bukové hory. Na severu se ale kupí nic pěkného nevěstící mračna, takže je čas myslet na nocování. Volíme místo za dělostřeleckým srubem K-S11 „Na svahu“. U hromady roští stavíme přístřešek pro čtyři muže. Je odtud pěkný výhled na rozsvícený klášter Hedeč. Teplá večeře od Aladina opět nemá chybu. Před devátou se před prvními kapkami deštíku soukáme pod stříšku. Spánek je k unavenému tělu milosrdný.

A0144ex.jpgneděle 9. května 2010
Přes večerní náznak nakonec v noci nepršelo. V klidu a pohodě vstáváme krátce po sedmé hodině, neboť prohlídku podzemí nedaleké pevnosti Hůrka máme telefonicky sjednánu až na 9:30. Balení, vaření, baštění, povídání a prohlídka K-S11, u kterého jsme spali. Po válečných německých ostřelovacích pokusech jsou tu mimo jiné k vidění ze stěn trčící speciální protibetonové podkaliberní střely Röchling. Po deváté hodině vyrážíme po silnici ke vchodovému objektu tvrze Hůrka (K-S12a „U rybníčku“) na okraji Králíků. Asi 70 minutová prohlídka neuvěřitelně rozlehlých podzemních prostor imponuje nejvíce právě onou rozlehlostí (chodbami jsme našlapali asi 1,5 km) a také zachovalostí původního vybavení (posuvná pancéřová vrata, úzkokolejka, svážnice,...). Armáda, která tu měla sklady munice, Hůrku opustila teprve v roce 2008. Zatím je tu poměrně prázdno, ale v přípravě jsou expozice nově vznikajícího vojenského muzea. Náš čas vyměřený na letošní „bunkry“ se naplnil. Ještě pořizujeme nezbytné závěrečné skupinové foto u kanónu a odcházíme na autobusové nádraží. O půl dvanácté odjíždíme z Králík domů, s přesedáním v Žamberku.

A0144fx.jpgHodnocení? Stejně jako minule to byla fajn akce. V mnoha ohledech poučná (opět smekám před umem a úsilím stavitelů) a tělu i duši prospívající. Hlavně v sobotu to byla docela makačka, ale to prostě k bunkráctví, alespoň v našem pojetí, tak nějak patří. Počasí nakonec docela vyšlo, ty sobotní dvě hodiny deště neznamenaly zásadní problém. A lidi? Pohoda. Jak už jsem psal mockrát, s těmihle „plantážníky“ by se člověk pustil i do mnohem šílenějšího podniku, než je výšlap po bunkrech. PS. Zvláštní uznání Hollimu, že to se starými pány ty dva dny vydržel :-)

Jessie

Fotografie z akce

Související článek: Za bunkry do Orlických hor