Hlavní stránka

Jessieho skautský archiv
 

archiv Železného kruhu

TOPlist

Založeno 1. května 2007.

Kvíčalovské přezdívky 3 - Kid

A0142ax.jpgPředmluva
Ti z vás, kteří jste Kiďáka znali, můžete tento odstavec klidně přeskočit, neřekne vám nic nového. Je o tom, že býval v našich kvíčalovských řadách kamarád přezdívaný Kid. Slovo „kid“ má v angličtině (mimo jiné) význam kůzle, kolouch, mládě, žertovat, dělat si z někoho legraci... Přesně takový Kiďák byl – nepokojný neposeda, živelná povaha schopná smát se kdykoli a čemukoli, nezkrotný bohém a kamarád do nepohody, ale i melancholik s křehkou duší. Banální, ale bohužel fatální úraz elektrickým proudem zapříčinil, že Kiďák bohužel již mnoho let není mezi námi. Přežívá však v našich vzpomínkách, vždyť třeba na jeho zvonivý nakažlivý smích prostě nelze zapomenout. Nechme ale už raději vyprávět Booba... (Jessie)

Pavel KID Lohynský (* 24.9.1964, † 15.1.1992)

Vzhledem k neutuchajícím slovním přestřelkám ve "Sdružení kvíčalovských historických kritiků a kritických historiků" se tentokrát záměrně vyhnu přesnému datování níže uvedeného děje...

Ohlížím-li se zpět, musím konstatovat, že parta lidí z Kvíčalky měla věru různé tradice, které se snažila více či méně dodržovat, pokud to bylo alespoň trochu možné. Jednou z nich byla i pravidelná návštěva kina vždy v den ukončení tábora. Tak se stalo i „onoho roku“.

A0142bx.jpgPo probdělé noci u posledního táboráku, po pěkné dřině při balení tábora a po bezkonkurenční jízdě na vlečce "Žofky", kde se hrálo, zpívalo a hulákalo na kolemjdoucí, jako bychom zapomněli na únavu předešlých hodin. Šťastni na duši, se vzpomínkami na tábor v hlavách, jsme s úsměvem, špinaví a umounění od kvíčalovského červeného prachu smíchaného s prachem cesty dorazili do Moravské Třebové. Táborový materiál byl uložen a pomalu jsme se rozcházeli k domovům s nadějí, že už za pár hodin se zase uvidíme večer v kině. Nikdo nevěděl, jaký film dávají. To snad ani nikoho nezajímalo, důležité bylo, že se zase uvidíme.

Stalo se, jak bylo ujednáno. Sešlo se nás hodně. Dokázali jsme zabrat i více než jednu celou řadu sedaček, což, nepletu-li se, činilo 22 míst k sezení (a leckdy nám ani nevadilo, že v celém kině je obsazena jen právě ona jediná řada). Po nezbytném úvodním politickém týdeníku a krátké přestávce došlo k promítání hlavního filmu. Jmenoval se Dívka ze Západu. Jeho děj byl „velice“ duchaplný. Městečko někde v prérii severozápadní části Ameriky sužovali zlotřilí lumpové. Od problémů nepomohl ani šerif, ani US Army. A tak nezbylo obyvatelům městečka nic jiného, než spolehnout se na služby vysloužilého, zřídka střízlivého pistolníka a jeho věrného koně stejných vlastností. Není podstatné, jak dopadl tento příběh, ostatně i nás tehdy zaujala hlavně postava onoho svérázného pistolníka. Skutečně to byla osobnost velice neotřelá, žijící si život po svém a s ničím si hlavu příliš nelámající. Jmenoval se Kid Sheleen (čti Kid Šelín). Dodnes je mi záhadou, kdo to tenkráte vyřknul první, ale neoddiskutovatelnou pravdou je, že do setmělého sálu kina zaznělo "jééé, Kid Lohýn" a už při odchodu z kina Pavlovi nikdo neřekl jinak než KID, KIĎÁK...

Až později jsem si uvědomil, jak přesně se tehdy vzniknuvší přezdívka trefila. Nespoutaný šprýmař, dobrý parťák, chytrý kluk a po volnosti toužící kamarád, to byl ten náš KID snad ještě více než ten filmový. Vzpomínáme na Tebe, Kide, ... v tý nebeský knajpě nám drž místo, my si jednou k Tobě přisedneme.

Jako vzpomínku na Pavla KIDA Lohynského  BOOB

A0142cx.jpg A0142dx.jpg A0142ex.jpg A0142fx.jpg

Předchozí článek série: Kvíčalovské přezdívky 2 – Jessie